Říjen 2008

Dream Theater-Pull Me Under

24. října 2008 v 18:11 | aLeXka |  Klipy


Soulfly - Unleash

24. října 2008 v 18:08 | aLeXka |  Klipy

Dragonforce - Heroes Of Our Time

24. října 2008 v 18:03 | aLeXka |  Klipy


Black Stone Cherry - Blind Man

24. října 2008 v 17:55 | aLeXka |  Klipy

Stone Sour - sillyworld

24. října 2008 v 17:54 | aLeXka |  Klipy

Stone Sour - Get Inside

24. října 2008 v 17:48 | aLeXka |  Klipy

INNOCENS, CALATHEA - 1.10.2008, Praha, Rock Café

24. října 2008 v 17:47 | aLeXka |  Reportaže
INNOCENS, CALATHEA - 1.10.2008, Praha, Rock Café Po dvouměsíčním koncertním hladovění (i když, pravda, zaviněném jinými okolnostmi, než nedostatkem příležitostí) jsem vyrazil do pražského Rock Café. Důvod? Hned trojnásobná zvědavost. První - německá Xandria se chystá představit svojí novou zpěvačku. Druhá - Innocens křtí svoje nové cédečko "Free /us/". Zvědavost velká především proto, že se studiovým počinem Innocens se stále nemůžu úplně srovnat. A do třetice Calathea. Kapela, o kterou jsem kdysi zavadil v souvislosti s jejich společnými akcemi s nezanedbatelnými jmény světové metalové scény a od té doby marně čekám, kdy o sobě dají trochu víc vědět.

Říká se "konec dobrý, všechno dobré". V tomto případě to můžu potvrdit. Začátek téhle anabáze byl přece jen poněkud nervní. Nejdříve České dráhy dokázaly na trati z Hradce do Prahy seknout hodinovou sekeru. Což možná nepřekvapí, ale když sledujete, jak vám pomalu začínají ubíhat minuty z plánovaného rozhovoru s Xandrií, tak to ani nepotěší. A tak s vyplazeným jazykem dobíhám do Rock Café, abych se (po zdolání světového rekordu ve sprintu na trati Hlavní nádraží - Rock Café) dozvěděl, že avizovaná Xandria, respektive její nová posila, údajně zápolí s bacilem a tudíž zůstala v domovské Germánii…

Zbývaly tedy dvě příležitosti k ukojení zvědavosti. Liberecká Calathea se na pódiu objevila krátce po půl osmé a v té době (ono se to ale ani při vystoupení Innocens nijak radikálně nezměnilo…) to v klubu vypadalo téměř jak na soukromém večírku pro zvané. Naštěstí ti "pozvaní" vytvořili poměrně přívětivou atmosféru, takže vystoupení kapely nevyznělo do ztracena. Nevím, jestli to bylo čistě mojí neznalostí repertoáru, ale v první části jsem docela ztěžka pod šlapavou a lehce tesknivou muzikou hledal zpěv Markéty Myškové. Přes drobné prostoje v úvodu některých písní, které ale na spád vystoupení neměly větší vliv, Calathea tak nějak pohodově, příjemně až nenápadně proplula svým vystoupením. Zahrála - pokud jsem dobře postřehl - celkem osm věcí, pohybujících se v zemi někde mezi HIM (to díky té tesklivosti) a Pain (to díky šlapavosti) a hlavně slíbila už brzkou realizaci nového cédečka. Překvapilo mě nefrontmanské, až intimně klubové vystupování zpěvačky mezi písněmi, které ale zapadlo do celkově pohodové atmosféry, jež z Calathey dýchala. Pokud snad někdo očekával (a že by to u gothic metalu nebylo až tak překvapivé) důrazné zapojení i zrakových čidel, vyšel naprázdno. Žádná pozlátka, odvádění pozornosti či náznak gotické image. Jednoduše nenásilné, přirozené a natolik zajímavé působení, aby člověk větřil, kdy že se to cédečko vlastně objeví. U mě spokojenost.

Přiznávám, že od Innocens jsem čekal leccos. Obával jsem se určité přeplácanosti, sázky na líbivost, pracného pokusu o dokonalost či jakousi umělohmotnost. To byly ty pocity, se kterými jsem se musel potýkat v rámci desky. V tomto směru mě Innocens (hm, tedy hlavně zpěvačka Katerina) naprosto odzbrojili. Jejich koncert byla totální lekce ze spontánnosti! Innocens přehráli kompletně celou novinku, přidali jednu skladbu "Synthetic Flower" z dema "Where Are No Angel", nenechali se ovládnout samplovanou strojeností, evidentně si koncert užívali a bylo na co koukat. Ať už to byly téměř vražedné grimasy kytaristy Michala, heroické pózy basáka Jaroushe, ale především nepopsatelná živelnost Kateriny. Takhle nějak na mě dosud zapůsobila snad jen nightwishanda Anette, která v Praze pěveckou ztrátu na svojí předchůdkyni dohnala svou otevřeností a rozverností. V případě Kateriny k emotivnosti, spontánnosti a chuti prožít hudbu i posledním kouskem těla doplňte fakt, že její hlásek považuji za jeden z budoucích národních pokladů a bude vám asi jasné, jaké pocity tahle kombinace mohla vyvolávat.

Hudebně? Není co vytknout. Buď mě rozdivočelí Innocens strhli natolik, že jsem žádné chybičky nepostřehl (a v tom spočívá umění těch velikých, co říkáte?) nebo žádné nebyly. V živém podání (zbavena milionu drobností, které ustavičně tahají vaši pozornost někam jinam), na mě hudba Innocens působí, na rozdíl od samotného alba, na sto procent opravdově. Samotný křtící akt desky přišel velice brzy, už po třetí skladbě zkrápělo šampáňo stříbrný kotouček a pak Innocens bez velkých řečí bavili všechny přítomné. Škoda, že návštěva nebyla větší. Nejsilnější zážitek? Z kolektivních věcí strhující "Free Me" a pak citlivě prožitá, bouřlivě kvitovaná, sólová Katerinina exhibice v "Remember".

Kolikrát už na stránkách zinu po nějaké nepříliš jásavé recenzi proběhla diskuse o tom, že "...ale na živo je to o něčem jiném…". K desce "Free /us/" mám svoje výhrady, ale naživo bych s tvrzením o zahraničních ambicích Innocens naprosto souhlasil. U těch, kteří si desku už oblíbili, asi není co řešit. U těch, kteří alespoň lehce nad deskou zapochybovali, říkám "zajděte na koncert a nechte se strhnout vírem událostí." Stojí to za to! A věřím, že i ti, kteří se vyloženě přišli podívat pouze na Xandrii, nemohli odejít nespokojeni.
Playlist: Intermezzo, H.O.P.E., The First Snow, Synthetic Flower, The Shining, Voyage, Fragrance Of Memories, Image, Free Me, Life For Sale, Race, Remember, Queen Of My Own

RIMORTIS, NIGHTWISH revival - 11.10.2008, Plzeň - klub Alfa

24. října 2008 v 17:47 | aLeXka |  Reportaže
Ač jsem si již několikrát stěžoval na hudební speed metalové (ne)dění v Plzni a okolí, poslední dobou se snad začíná alespoň trochu blýskat na lepší časy. Důkazem toho budiž teď snad již tradiční dvojkoncert poděbradských RIMORTIS a NIGHTWISH revival, který by se měl konat přibližně každého půl roku v prostorách restaurace plzeňského klubu Alfa. Dost mě mrzelo, že jsem první "půlročník" musel vynechat, ale o to víc jsem se těšil ten druhý. I když musím říct, že už dlouho před dnem konání akce jsem měl jisté pochybnosti. Prvním docela nepříjemným překvapením byla výše vstupného. Přeci jen téměř dvě stovky mi přijdou jako docela přemrštěná cena na koncert, kde "hlavní" kapelou je revival. A druhá věc byla skutečnost, že právě NIGHTWISH revival byli všude uváděni jako headliner. Nechal jsem to tedy vše osudu a počkal, jak to nakonec vše dopadne. Při vstupu do sálu mě celkem mile překvapil počet návštěvníků a musím říct, že tolik jsem jich po předešlých neblahých zkušenostech opravdu nečekal.

RIMORTIS
Nebudu tu zastírat, že RIMORTIS patří v českých speed metalových vodách mezi mé favority a na jejich vystoupení se vždycky hodně těším. Takže s úderem 9. hodiny večerní jsme se, za zvuků zvonů coby intra, nenápadně přesunuli blíže ke kapele a po chvíli už vzduchem létaly první prameny vlasů. I když atmosféra ještě nebyla úplně dokonalá, tak s průběhem večera se hodně zlepšovala a opět si neodpustím srovnání s vystoupením RIMORTIS v Plzni na Božkově. Tentokrát to bylo opravdu o něčem jiném a už se těším na reakce ve smyslu, že je i tenhle report "koupený" a nikdo v sále netancoval. Zpočátku byl sice zvuk dost špatný, ale naštěstí pak zvukařům došlo, že nezvučí festival v Riu, ale klubový koncert, takže stačilo trochu stáhnout "volume" a nakonec to nebylo v tomhle ohledu až tak špatné - tedy na nevalné akustické poměry, jež prostor restaurace nabízí. Setlist se opět točil okolo posledních dvou alb, a to zejména kolem poslední nahrávky "Vesmírem plout". Ač jsem si v zápalu boje jaksi nestíhal poznamenat všechny skladby, které během vyhrazené hodinky zazněly, tak songy jako "Rimortis II", "Sedmý syn" či "Zvony fantasie" nemohly nezaznít. Stejně jako závěrečné trio v podobě "Pláč andělů" a coverů "Hunting High And Low" a "Píseň neznámého vojína". Škoda jen, že kapela musela ihned po vystoupení odjet a nedošlo tak na společnou skladbu "Phantom Of the Opera", v níž občas NIGHTWISH revival vypomáhá i Milan Hloucal z RIMORTIS.

NIGHTWISH revival
Po docela vítaném odpočinku a částečné regeneraci krčních svalů po setu RIMORTIS se na pódium začala chystat česká verze světoznámých finských NIGHTWISH a po vzoru svých slavnějších kolegů si dali se zvukovkou opravdu na čas. Zcela zaplněný prostor před pódiem jakoby tajně doufal, že se stane zázrak a objeví se praví NIGHTWISH. Nestalo se tak, a tak jsme se museli spokojit jen s další z mnoha kopií slavné kapely. Už od začátku také bylo jasné, že jsme se v čase přesunuli do období s Tarjou u mikrofonu, a tak jsem mohl na nějaké hudební výlety do tracklistu nového alba "Dark Passion Play" rovnou zapomenout. Smířil jsem se tedy s tím a o to více pozornosti jsem z balkonu věnoval výkonům kapely. Což o to, tihle páni (a dáma) hrát a zpívat umí. Skladby NIGHTWISH mají nastudované dokonale, zpěvanda se hlasem také snaží Tarje příbližit, co to jen jde - tedy pokud jde o vyšší "operní" polohy. V těch metalově klasičtějších už to oproti originálu místy zaskřípalo. Co mě však dost nepříjemně zarazilo bylo nasazení muzikantů. Nebýt kytaristy Lubomíra Strakoše a zpěvačky Jany Kopidolové, kteří se snažili komunikovat s publikem a hraní je bavilo, měl bych dojem, že někdo jen promítá statické obrázky hudebníků na zeď. Tak malé hudební nadšení od ostatních členů NIGHTWISH revival jsem nečekal. Jistě - místa na pódiu rozhodně nebylo k rozdávání, ale i tak bych zvlášť od revivalové kapely čekal trochu toho nadšení z hraní skladeb jejich vzorů. Občasné probuzení bubeníka se sice cenilo, ale na druhou stranu třeba basák vzbuzoval dojem, že by mnohem raději už seděl někde v pohodlí hotelu a také Tuomas Holopainen se při koncertech za klávesami jen tak neposadí na židli a sporadicky nepohazuje hlavou. Tenhle názor asi nesdílal kotel pode mnou, který se neustále dožadoval přídavků a docela slušně bouřil, ale mé pocity z prvního setkání s NIGHTWISH revival jsou dost rozpačité, k čemuž ještě přispělo docela prapodivné podání skladby "Over the Hills And Far Away".

Tarja TURUNEN, INNOCENS - 21.10.2008 - Praha, Výstaviště

24. října 2008 v 17:46 | aLeXka |  Reportaže
Původně jsem při nastupování do auta kolegy Lenina předpokládal, že největším otřesem v souvislosti s koncertem Tarji Turunen v Malé sportovní hale na holešovickém výstavišti pro mě bude skutečnost, že nás na místo má dopravit (a taky dopravilo) vozítko s pochybnou (rozuměj pardubickou :-) ) espézetkou. Chyba lávky…, přišel větší šok. Naštěstí pouze v rovině organizační. Po nezbytné exkurzi u momentálně nejslavnějšího tuzemského spáleniště jsme zapadli do fronty před halou a vyčkali značně opožděného otevření haly (atmosféra v nárazových vlnách postupně houstla tak, že jsem obohatil slovník i o již téměř zapomenuté výrazy :-) ). Záhy se podařilo vyřešit i nesrovnalosti s akreditací (tímto zdravím ty nešťastné za mnou stojící, co mě málem v zubech vynesli) a pak přišel šok největší. Předpokládal jsem, že do Prahy má přijet ledová královna se svojí zimní bouří, leč, podle prostředí v hale to spíš vypadalo, že se blíží královna sychravého podzimu. Chladno, vlhko, nevlídno… Tím končí výčet negativ.

Čest dělat předkapelu Tarje Turunen a jejímu ansámblu připadla tuzemskému spolku Innocens. Vzhledem k tomu, že to jsou rovné tři týdny, co jsem přihlížel křtu jejich nového cédečka, nepředpokládal jsem, že by mohly nastat nějaké převratné změny v projevu kapely. Spíš jsem byl zvědavý na to, jestli se Innocens nerozklepou kolena ze zahřívání pódia pro hvězdu večera a z podstatně větší návštěvy než v Rock Café. Innocens zvládli svoje vystoupení vcelku s grácií a přehledem. Lehce zkrácený playlist (oproti křtu vypadla "Fragrance Of Memories" a "Queen Of My Own") projeli opět bez velkých řečí, v úvodní části jsem docela zápasil s "předskokanským" zvukem, kdy mi (těsně pod pódiem) zpěvačka Katerina přišla krapet přetlučená rytmikou a tentokrát občas i lehce haprující ve výškách. Velice slušně zaplněná hala (dokonce bych řekl, že zaplněnější, než v závěru Tarjina vystoupení) kvitovala Innocens velice bouřlivě, ocenila i letecký den s cédečky "Free /us/", které Katka štědře trousila mezi lid. V kontextu posledních tří týdnů, kdy jsem měl možnost si Innocens dvakrát osahat v podstatně rozdílných podmínkách, hlásím, že živě počítám Innocens mezi HODNĚ nadějné spolky. Osobně mi přišlo klubové vystoupení v roli hvězd večera přesvědčivější, ale i zápřah v roli rozehřívače Innocens v pohodě zvládli. Počítám, že co při získávání podpory a příznivců nedokázala mediální masáž v souvislosti s křtem, to na uších (a počtu) příznivců "napáchalo" tohle energií nabité vystoupení.
Playlist: Intermezzo, H.O.P.E., The Shining, The First Snow, Synthetic Flower, The Shining, Voyage, Image, Free Me, Life For Sale, Race, Remember

Následovala nepříliš dlouhá, ale o to významnější pauza, kterou vyplnila příprava pódia pro Tarju Turunen a její company. Ta spočívala v pověšení velkého bílého plátna, zahalujícího celé pódium, v rámci kterého sklidil velký potlesk jeden z techniků, při své estrádě na železné konstrukci dokazující, že člověk se vyvinul z opice. Leč primátí kousky nebyly tím hlavním důvodem zavěšení plátna. To jen "Boy And The Ghost" dostala "romanticko duchařský" nádech a totálně natěšenému davu se za tónů úvodní písně nabídla podívaná na vlnící se nasvícenou Tarjinu siluetu. Plátno letí dolů, dav jančí, Tarja pokračuje v křehkých melodiích ze svého alba "My Winter Storm" a důsledkem je, že se na pódium snáší vlna plyšáků. Apropo, křehkých melodií… Všechno je relativní. Deska "My Winter Storm" mi přišla poměrně nezajímavá až mdlá právě díky své "mírumilovnosti". Zásadní moment, který jsem si z koncertu odnesl, byla skutečnost, že Tarjina hudba (i když se na tom samozřejmě podílí především písně z doby jejího působení v Nightwish) zní zatraceně tvrdě. Vsadil bych si na to, že tím hlavním "hybatelem pokroku" je bubeník Mike Terrana. Pokud jsem před chvíli zmiňoval vývojové předky člověka, tak tenhle impozantní pořízek se vzhledem čerokéze na válečné stezce má asi předky v pavoučí říši. Jinak si nedovedu vysvětlit, že dokáže umlátit to, co předváděl na vystoupení.

Jsem zvědav, kdy ze sebe Tarja setřese stín Nightwish. Pecky jako "Wishmaster" či "Nemo" zřejmě budou ještě dlouho, pokud ne navždy, patřit ke koncertním jistotám ledové královny (i jejího původního spolku). Je však přece jen trochu zavádějící, když největší ohlas u obecenstva sklízí právě tyhle písně a ze sólové Tarjiny tvorby se jim částečně vyrovná snad jen singlová "I Walk Alone", "Lost Northern Star" a závěrečná (ovšem tady je to spíš o celkové atmosféře gradujícího koncertu) "Calling Grace". Pokud se nová tvorba ponese v duchu melodické novinky, kterou Tarja představila v závěsu za "Nemem", možná by se mohla zbavit nálepky pospávající královny. I když je pravda, že např. živá prezentace pocitovek "Minor Heaven" a "The Reign" s vydatnou podporou cellisty Maxe Lilji je hodně emotivní záležitost. Stejně tak (u mě poprvé) zafungovala kombinace Tarja + Cooperův "Poison". Tak, jak jsem se na desce u téhle skladby vysloveně kroutil, živě i s pěveckou podporou Mika Terrany dostává náhle jiný rozměr. Tarja předvedla tradičně několikero kousků ze své garderóby, na chvíli zasedla k černobílým klapkám ("Die Alive"?) a předvedla, že se svým jedinečným hlasem bude vždy výjimečná. Ve svých stručných proslovech poměrně patetická ("vy jste my "winter storm", bez vás bych tu nebyla a to je "absolutely truth…"), ve svém projevu přesvědčivá, emotivní, výbušná i dynamická. A když k tomu přidá i nějakou další hitovku, srovnatelnou s úspěšností hitovek Nočního přání, rozhodně nebudu šetřit superlativy.

Protahování začátku koncertu evidentně návštěvě (nikoliv atmosféře) rozhodně neprospělo. Snad nutnost dohonit odjíždějící spoje (jiný důvod si nedokážu představit) v závěru vystoupení halu poněkud (v zadních řadách) vylidnila. I tak Tarja se svým doprovodem splnila očekávání. A díky tomu, že do studiově neutrálních skladeb z desky "My Winter Storm" vdechla nečekaně hodně života, i lehce očekávání překročila.
Playlist: Boy And The Ghost, Lost Northern Star, My Little Phoenix, Passion And The Opera, The Seer, ?, I Walk Alone, sólo na bicí + ?, Sing For Me, Nemo, novinka, Minor Heaven, The Reign, Poison, Wishmaster, Die Alive, Calling Grace

Jakub Maxa Marx (DEKADENCE) - Hrajeme žánr, který se dá jen těžko k něčemu přirovnat

24. října 2008 v 17:45 | aLeXka |  Rozhovory
V následujícím rozhovoru jsem se rozhodl vyzpovídat zpěváka vcelku mladé, ale velice zajímavé kapely DEKADENCE. Ač nejsem žádný zarytý fanoušek tvrdších metalových odnoží, tak hudba těchto kluků mě vcelku oslovila a mám dojem, že se od nich v budoucnu můžeme dočkat zajímavých věcí...

První otázka je donekonečna omílána ve většině rozhovorů, ale u vaší kapely není myslím až tak zcestná. Jste mladá kapela, a tak by možná bylo dobré nejprve představit hudbu co tvoříte, popř. jestli se během té krátké doby váš styl už stihl nějak změnit?

Tuto otázku slýchávám dost často a těžce se na ni odpovídá. Hrajeme žánr, který se dá jen těžko k něčemu přirovnat. V naší muzice se objevují prvky všech možných stylů ať je to HC, death…Prostě od všeho něco. Postupem času a s novými písněmi se snažíme naši muziku více propracovávat.

Ve vaší tvorbě slyším hodně různých hudebních vlivů a stylů. Je to tím, že každý ze skupiny poslouchá odlišnou muziku, nebo jsou to věci na kterých se shodnete všichni?

Celá kapela poslouchá metal ale každého z nás ovlivňují i jiné styly jako například blues, jazz, folk, country atd.. Každý z nás je vlastně úplně jiný. Snažíme se dělat něco, co je prostě originální a nekopírovat žádné jiné kapely. Každý vždy něco navrhne a buď se návrh zamítne, nebo se dále rozvíjí až k pasáži, kdy se někdo ozve s připomínkou, a tak skládáme naše věci.

A co tvé osobní vzory a oblíbení zpěváci?

Můj osobní vzor co se zpěvu týče, je každopádně Stefan Fiori (GRAVEWORM)! Jeho vokál mě okouzlil při prvním poslechu této kapely. Z ostatních považuju za pana zpěváka Vortexe (DIMMU BORGIR), při jehož zpěvu mi běhá mráz po zádech. Také bývalý zpěvák ANOREXIA NERVOSA Mr. Hreidmarr (Nicolas St Morand) mě dostával svým maximálně vyřvaným vokálem. Ještě nesmím samozřejmě zapomenout na zpěváka IMMORTAL Abbatha.

V kapele je vás pět. Jak se podílí jednotliví členové na skládání materiálu?

Největší podíl na skládání muziky má náš bubeník Zakk. Toho nemít, tak jsme se nikam nedohrabali!

Název DEKADENCE se myslím v plzeňských metalových kruzích vcelku zakořenil a máte tu asi i poměrně silnou fanouškovskou základnu - viz. nedávný koncert v Parlamentu. Jak jste na tom v jiných částech republiky?

Zatím jsme zavítali pouze do pár měst v rámci výměnných koncertů. Navštívili jsme Prahu, Příbram, Děčín. Ale největší úspěch jsme měli zatím doma.

Chystá se nějaký "atak" i mimo plzeňsko nebo se zatím zaměříte na vaši domovinu?

Po prázdninách bychom rádi atakovali celou ČR, ale zatím nevíme, co bude zítra, natož po prázdninách. Jisté však je naplánované turné s kapelami Elyseum, Belligerence a Breakdown.

V průběhu října se chystáte právě na výše zmíněné turné. Můžeš k tomu říct něco bližšího?

Toto menší turné bude mít název DISANGELIUM TOUR. Celé to odstartujeme 21.9. v Praze v Exit klubu Chmelnice. 6.10. se přesuneme do České Třebové a 20.10 do Příbrami a celé to zakončíme 3.11. u nás v Plzni v DPL. Koho si pozveme jako hosta se zatím nechte překvapit. Více informací o tomto turné se dozvíte na našich stránkách - www.dekadence.ic.cz nebo přímo na stránkách věnovaných tomuto turné - www.disangelium.elyseum.cz.

Už jste natočili jedno z vašich vystoupení na DVD. Odkud záznam je a jak všechno probíhalo?

Záznam je z koncertu z DPL, který se pořádal v rámci minifestíku Dekadent Winter dne 11.1.2007. Vše proběhlo v naprostém pořádku...:-)

A co plány do budoucna? Jak jste na tom se skládáním materiálu, nebo případná deska ještě není aktuální?

Nápady by byly, ale čas není z důvodu toho, že jsme omezováni tím, že nemáme vlastní zkušebnu, ale ta je snad na obzoru. O desce nebo spíše demu se u nás dlouho hovoří, ale prozatím nedokážeme říct zda ano či ne.

Z živého vystoupení DEKADENCE jsem měl pocit jako byste spolu hráli už dlouho a působili jste sehraným dojmem. Jak často cvičíte?

Jak jsem již zmínil, jsme hodně časově omezeni díky tomu, že nemáme vlastní zkušebnu. Máme možnost zkoušet pouze 2 hodiny jednou týdně. Děláme vše pro to ,aby se to už konečně změnilo a měli jsme vlastní zkušebnu kde bychom mohli trávit hodiny, dny, měsíce, roky..:-)

A na závěr kdyby sis mohl vybrat kapelu se kterou bys chtěl s DEKANDENCÍ hrát na jednom podiu. Která by to byla?

Těch kapel by bylo hrozně moc, nemám ani tak vybranou kapelu se kterou bych chtel hrát! Pro mě je sen se dostat na nějaký velký festival ( Brutal Assault ), kde bych měl rozhodně možnost se s nějakou moji oblíbenou kapelou seznámit.

Dík moc za rozhovor, přeji hodně štěstí a budu se těšit na vaše další koncerty.

Nemáš vůbec zač. Na další koncíky seš samozřejmě zvanej - jako každej jinej metloš!!

Stonesour - 30.30.150

24. října 2008 v 17:44 | aLeXka |  Klipy

Marek Neckář (CRUEL) - Chceme být moderní kapela s moderním zvukem a současnou vizí

24. října 2008 v 17:44 | aLeXka |  Rozhovory

S Markem Neckářem jsme se sešli jen pár okamžiků před křtem nové (a vlastně debutové) desky kapely Cruel v pražském Rock Café. Potěšilo mě, ačkoliv čas dost důkladně tlačil na pilu a Cruel měli plné ruce práce s chystáním koncertu, že si Marek našel chvilku na následující povídání, ve kterém vám prozradí nejen jaký je vlastně vztah mezi jeho bývalou kapelou Cruel Barbarian a současnými Cruel, co v nejbližší době můžeme od Cruel očekávat, ale i jaký tajný projekt Marek dosud jen nosí v hlavě. No a samozřejmě, nejzákladnějším tématem našeho povídání bylo právě vylíhnuté album "Ekvilibrium".

Album "Ekvilibrium" ukončuje začátek něčeho, co začalo před šesti lety. Pro tebe je to druhý důležitý začátek v kariéře, kdy to pro tebe bylo jednodušší, když si začínal s Cruel Barbarian a nevěděl jsi do čeho jdeš, nebo dneska, když už víš, co tě čeká?
Když je člověk mladej, tak se samozřejmě začíná jednodušeji, všechno vyplývá z toho nadšení. Když jsme začínali, neměli jsme žádné hráčské zkušenosti, dělali jsme co nás napadlo, co jsme byli schopni zahrát. Dneska je to přece jen o něčem jiném. Ale nedá se říct, že by Cruel přímo navazoval na Cruel Barbarian. Sice to tak spousta lidí bere, ale Cruel je nová kapela a že má společnou polovinu názvu, tak to je jen taková berlička, kterou jsme nechali. Ale má to být jiná skupina. Taky v současné sestavě hraju s nejlepšími muzikanty, se kterými jsem kdy měl tu čest hrát v jedné kapele, takže i v tomhle to je samozřejmě jednodušší.

Podle ohlasů na vašich webových stránkách je vidět, že fanoušci Cruel Barbarian vám zůstali věrní po celou tu dobu, než jste se dopracovali k tomuhle albu...
...tak úplně všichni samozřejmě ne, ale pár jich naštěstí vydrželo.

Tvorba Cruel Barbarian se dopracovala k hodně zajímavému výrazu, pokračuje v Cruel hudební linii, nastavená na albu "Víno z temných hroznů" nebo jste se vyprofilovali trošku jinak?
Co se týká konce Cruel Barbarian , tam jsme se snažili o jakýsi epický metal. Současná sestava je na tom hráčsky líp, takže se snažíme o mnohem techničtější muziku. Určitě nějaké prvky zůstaly, protože polovinu muziky skládám já, polovinu Pavel, který skládal devadesát procent pro Guernicu. Takže nějaký styčný prvky jsou, ale chtěli jsme se posunout jak ve výrazu, ve zvuku, tak i v aranžích, abychom zněli současně. Nechtěli jsme žádný old school, žádný návrat do minulosti. Chceme být moderní kapela s moderním zvukem a současnou vizí.

V jednom rozhovoru v minulosti jsi zmiňoval, že s Pavlem jste tak neústupné povahy, že tvorba nových skladeb bude mít za následek pár modřin. Takže proč vydání alba trvalo tak dlouho a kolik modřin jsi nakonec napočítal?
Je pravda, že to máme spolu docela složité, dohodnout se na tom, co bude a nebude. Ale vykrystalizovala nám situace tak, že Pavel je teď coby vlastník studia i producent, čili tady končí veškeré smlouvání (smích). Ale ne, samozřejmě, že se nakonec dohodneme, už jsme se naučili spolupracovat, víme, co jeden od druhého můžeme očekávat, takže to docela jde. A celá příprava nového materiálu netrvala tak dlouho proto, že bychom se snad pořád o něčem dohadovali, ale protože Cruel Barbarian skončil, začal Cruel a my neměli bubeníka, hráli jsme s hostujícím Jakubem Homolou, a když ten nemohl, nahrazovali jsme ho automatem. V jedné fázi jsme dokonce neměli už ani basáka a byli jsme jen dva, takže vůbec nebyla nálada dělat nové věci. Vlastně ani nebylo proč. Až po doplnění sestavy o bubeníka Roba a basáka Honzu jsme začali dělat nové písničky. Někdy v roce 2004...

Ty jsi psal většinu textů Cruel Barbarian, tahle výsada ti zůstala dál?
V Cruel Barbarian jsme to měli s Petrem Potměšilem, dávným basákem kapely, tak nějak napůl. Teď už píšu texty v podstatě jen já.

Ptám se proto, že vaše texty byly velice zajímavé a příjemně poslouchatelné. Domnívám se, že text u vás byl velice podstatnou složkou hudby.
Určitě, text tvořil rozhodně padesát procent a tohle i zůstalo. Alespoň pro mne.

Z tvých textů je zřejmé, že máš velice dobrou schopnost zacházet se slovy, proto tě chci poprosit o tvoje stručné a co nejvýstižnější vyjádření k novým skladbám z desky "Ekvilibrium".
Díky. To bych mohl, jen si musím vzpomenout, jak jdou za sebou (smích). My máme cédéčko hotový od čtvrtka (pozn. 14.2.), takže já jsem ho poprvé viděl teď před chvilkou dole v klubu. A pochopitelně už ho upřímně nenávidím (smích). Celý koncept desky je myšlený jako šachová partie lidského života, takže se začíná gambitem a končí šach-matem. Ale není to vyloženě koncepční deska, je to jen kostra na kterou jsou přilepeny jednotlivé příběhy. Na obale tak nejsou ani žádné šachové figurky, to nám přišlo už dost laciný.
"Gambit" je o nevěře, o tom, jak se cítí kluk, dívka v podobné situaci. Těžko k tomu dodávat něco bližšího, snad jen musím říct, že to není příběh mého života, přece jen, nejsem Daniel Gildenlöw z Pain Of Salvation, abych napsal text o svém zahýbání a pak ho dal manželce k narozeninám, to určitě ne
(smích).
"Matador" je jediný text, který jsem na albu nepsal. To je písnička, která zbyla z dob Guernicy, respektive z její poslední fáze, protože Guernica dodneška dokončuje svoji rozlučkovou desku, kterou ale asi nikdy nedokončí. Tuhle skladbu jsme hráli od začátku Cruel, všem se nám líbila, takže jsme si ji s dovolením spoluautora Jakuba Homoly dovolili dát i na desku a udělali jsme dobře, jsou na ní skvělé ohlasy. Není to ale veselá věc (ostatní stejně jako většina našich námětů), je o vybombardování Guernicy v roce 1937.
"Maroko I" a "Maroko II" jsou spojené nádoby. Jednička je psaná z pohledu Bídy, dvojka ukazuje špínu prodavače, který postaví svůj stánek na bazaru a prodává v něm všechnu zkaženost světa, sny, které zatočí hlavou obyčejného člověka, našeptává do uší lži, které chce každý slyšet, štve člověka proti člověku.
"Lament" a "Nokturno" jsou další dva přímo na sebe navazující texty a tady jsou konečně jasně vidět ty šachy. "Lament" zpívá bílý jezdec, je to takového jeho noční vyznání pro černou dámu. "Nokturno" pak rozehraje milostný čtyřúhelník mezi bílým jezdcem, černým střelcem, černou dámou a bílou dámou a nikdo z nich nakonec nezůstane tím, čím byl na počátku.
"Malá rošáda" - tam moc slov není, to je taková malá parodie na Ayreon (v dobrém, dodám, máme mistra Lucassena rádi) a jejich koncepční ságy. My to ještě navíc zahustili kulturní vložkou z jednoho kultovního filmu...
(smích).
"Vis Maior" je, jak název napovídá, o vyšší moci. O něčem, co je nad námi. Může to být bůh, může to být něco, k čemu se upínáme, když je nám nejhůř.
"Syberia" je schválně s tvrdým Y, náladou mě ovlivnily dvě počítačové hry-adventury stejného názvu. Moc se mi na nich líbila taková zvláštní zasněná nálada, tu jsem chtěl dostat i do téhle písničky. Jinak je to o hledání životního cíle, o cestě za svým snem.
"Shah-mat" má vystihnout to, o co jde v šachu především, a sice o zabití krále. Když člověka dostihnou vzpomínky, je jedno, jestli je mladý nebo starý, vrací se mu různé situace, které prožil, lidi, které znal... a mezi nimi jsou i takoví, kterých se nezbaví nikdy, pořád jdou s ním životem, pronásledují ho...
"Svízel přítula" na závěr - písnička o smrti.


Docela mě překvapilo, že "Svízel přítula" je použitá jako bonus, protože to byla jedna z prvních věcí, které jste udělali a přitom je to velice silná písnička. Můžu tedy předpokládat, že album je tak nabouchaný hitama, že je možné použít takovouhle pecku jen jako bonus?
No to nevím, ale Svízel přítula je trošku jiná písnička než ostatní. Ono je totiž slyšet, že je dělaná jako první. Napsal ji sice Pavel, ale mohla klidně být na poslední desce Cruel Barbarian, protože má přesně tu náladu, aby zapadla dejme tomu vedle "Sestřičky". My už ale dneska takhle nehrajeme. Byl docela boj a hádka, jestli vůbec na desce bude, někteří ji chtěli dát jen volně ke stažení na internet. Prostě je jiná náladou i zpracováním. Nakonec jsme si ale řekli, že když už jsme se s ní mořili, tak ji na desku zařadíme. Ale je odlišná, takže jen jako bonus.

Kdybys měl vybrat dvě skladby, jednu, kterou bys tipoval jako největší hit a jednu, kterou bys označil za svoji nej, tedy pokud můžeš z těch svých miminek vybrat svoje nejoblíbenější, které by to byly?
Já tu desku nenávidím jako celek! (smích).
To je docela odvážný tvrzení!
My jsme na těch skladbách strávili neuvěřitelnýho času. Nahrávali jsme doma, probíhal milion kontrolních poslechů, stále jsme si to museli pouštět, stále vracet, pak jsme to předali Petrovi Luxovi na mix a mastering a zase slyšíš dalších x-verzí. Třeba u "Gambitu" jsme měli nahrávací verzi číslo snad třicet dva nebo podobně vysokou cifru a pak se to ještě lomilo těmi masterovými verzemi. Člověk je toho přeposlouchaný. Samozřejmě, když to kapela nahraje za deset dní ve studiu, tak má za chvíli padla a s odstupem se k tomu dá vrátit. Já ani nevím, jestli si to někdy poslechnu, snad jen, jestli tam nejsou nějaký chyby z lisování, ale zatím jsem nesebral odvahu (smích). Bohatě mi stačí zažít si to při živým hraní.

Čekal jsem, že s novou deskou přijde i výrazná koncertní podpora, při pohledu na rozpis chystaných koncertů na netu jsem byl docela překvapen. Takže jak to vypadá s koncerty?
Máme problém, že za tři neděle jde náš bubeník na operaci s kolenem, takže jsme v podstatě přibržděný hned z kraje, dneska budeme hrát dvě akustický věci a chystáme se na to, že by pak mohl sedět a my odehráli čtyřicetiminutový blok písniček akusticky. Ale zatím je to jen ve stádiu rozpracovanosti, snad to nějak dotáhneme. Samozřejmě nevíme, jak dlouho se bude Robert dávat dohromady, ale varianta, že můžeme třebas půlrok jezdit s akustickým setem existuje a je hodně reálná.

Bylo dobrým zvykem u Cruel Barbarian, že jste měli kupu hostí na desce, kupa hostí se objevila i na "Ekvilibriu". Není to pro živé hraní trošku limitující, respektive lze předpokládat, že dnes při křtu se objeví, ale jak to bude na normálních koncertech, počítá se s hosty i při těhle akcích?
To určitě ne. Problém je v tom, že třeba smyčcový kvartet nám nahrávají dva lidé, takže ti by se museli rozkrájet (smích). Dneska bude jako host jen Pavla Forest, a zároveň budeme zkoušet i variantu, že věci, které sami nestíháme (hlavně ruchy a podobně), pustíme z notebooku. Uvidíme, jak by to vypadalo, hrnout to s tím, jestli to budeme používat i dál nebo ne. Každopádně Cruel nemá v úmyslu, aby ty nahrané verze byly stejné jako koncertní. Naživo je to prostě syrovější, větší nářez, o trochu míň zdobení.

Takže trochu přístup jako u Blind Guardian, bohatá deska a úplně jiný zážitek na koncertu.
Možná tou košatostí aranží, ale Blind Guardian neví kdy přestat. Když už člověk nahrává, tak já mám rád košatý věci, víc se mi to líbí, ale nic se nemá přehánět. Jsme schopní uhrát všechno podstatné, jen prostě nemáme tolik rukou a hrdel, takže sem tam něco chybí....

U Cruel Barbarian jste na deskách používali i zábavné bonusy na konci desky. Tahle tradice skončila a u Cruel už se neobjeví?
Myslím si, že spíš skončila, ale nikdy neříkej nikdy. Zkrátka, teď jsme nic podobného neudělali a jestli nějakou legrácku spácháme v budoucnu, se nechám překvapit stejně jako ty...

Ekvilibrium vychází jako samizdat. Hledali jste nějakého vydavatele nebo je to v dnešní době už zbytečné?
Myslím, že kdybychom i našli vydavatele, bude se pohybovat v podmínkách, které jsme schopni zvládnout si sami. Možná by se deska dostala do pár krámů navíc, ale co už, neprodáváme tisícové náklady. Takže jsem ani nikoho nehledali. Máme to pod kontrolou a je to takhle naprosto v pohodě.

Co se týká současných technologií, tak "Ekvilibrium" je první vaše lisovaná deska. Je to pro tebe nějaký posun v tvojí kariéře, nebo jsou dneska už ty technologie na takové úrovni, že to je tak nějak samo sebou?
Když jsme nahrávali "Víno z temných hroznů", tak jenom matrice na vylisování stála několik tisíc. Tehdy to bylo nereálné, teď to šlo finančně hodně dolů, takže se to už dá v pohodě zaplatit a osobně už mám pálených cédeček plný zuby. Nevydržej, po několika letech to přestane hrát, skáče to a lidi jsou z toho zpruzený. Když je to lisování takhle finančně dostupné, nevidím důvod to neudělat.

Byli jste známí, že členové kapely jsou od sebe tak vzdálení, co se bydliště týče, že se potkáte jen při koncertech a nezkoušíte.
No, dneska když jedeme někam na druhý konec republiky, tak najedeme stopadesát kilometrů, než se vůbec slezeme dohromady, takže se nám cesťáky dost prodraží (smích). Ale vzhledem k tomu, že dva členové jsou z Prahy a i my s Pavlem pracujeme v Praze, tak máme už dokonce i zkušebnu a už zase zkoušíme (smích).

Jsi schopen v dnešní době přežít bez mobilu a internetu?
Člověče, přežít určitě jo. Mám vyzkoušený, když jedu třeba na chalupu na delší dobu, mobil mám zahozený někde v rohu, internet tam nemáme a vůbec mi to nechybí. Ale samozřejmě, když jsem v dosahu, závislost spolehlivě naskočí (smích).

S Cruel Barbarian jste nahráli coververze od Blind Guardian a Helloween, které vyšly na oficiálních nosičích, obzlášť zpracování Guardians mě chytlo. Je nějaká kapela, kterou bys rád přepracoval do svých vizí a představ?
No, mám v plánu už dlouho udělat TATU!
Až takhle, tak to bude nádhera! Kdo ti bude zpívat druhý hlas?
To ještě nevím, až takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel. Možná to uděláme jako dva kluci, aby to bylo vtipný, jen musím zlomit producenta, zatím o tom nechce ani slyšet (smích).
A dojde i na líbání na pódiu?
Ne, to ne, proboha! (smích)

V kapele máš na starosti kytaru a klávesy, vzhledem k tomu, že jde u vás o dva hodně důležité nástroje, není to při živých vystoupeních určitým způsobem svazující? Nemáš potřebu hledat nějakého dalšího člena do kapely, třeba klávesáka?
My jsme ve fázi, kdy se bavíme, že bychom spíš brali nějakého zpěváka. Ale situace se zpěvákama v naší republice je taková… ehm. My jsme rádi, že jsme konečně aspoň ve čtyřech v pohodě, že si vyhovujeme, že v ježdění na koncerty není žádný problém, což občas bývá a speciálně u Cruel Barbarian býval. Takže brát někoho dalšího je vždycky risk, ale když už, tak určitě radši zpěváka. My už máme ty písničky zaaranžované tak, aby když je potřeba větší maso hrály dvě kytary, když je potřeba zjemnit, hraje kytara a třebas klavír. Prostě v tomhle problém nevidím.

Už jsme se několikrát zmínili o členech kapely, určitě by si zasloužili, abys je trochu blíž představil.
Pavel Bauer je z nás nejstarší, nejchytřejší, majitel studia, majitel pravdy, pan producent, takže víc snad nemusím říkat (smích), to se chválí samo. Bubeník Robert Ebel prošel spoustou pražských metalových i nemetalových kapel, dodneška má rockovou kapelu Fekete Kutya, nevím jak se to čte, je to maďarsky "Černý psíííček" a já maďarsky neumím. Má za sebou spoustu let hraní. No a určitě ne v neposlední řadě náš basák Honza Švec, to je ještě mlaďas, nadějný třiadvacetiletý kluk, který na svůj věk hraje skutečně výborně.

Co se týká koncertních setů, budou nějakým způsobem míchané ze starých věcí Cruel Barbarian nebo to postupně budete vytlačovat?
My to už vyhazujeme. Na začátku jsme volili, jestli přestat hrát a udělat nový věci a vyjet třeba za rok za dva, nebo hrát půl napůl Guernicu a Cruel Barbarian a pokračovat plynule. Tuhle druhou variantu jsme nakonec zvolili a na jednu stranu bylo dobrý, že jsme nezůstali stát, na druhu stranu lidi samozřejmě očekávali, že budeme stále hrát i starý písničky. To my ale nechceme. Cruel je nová kapela, která se od minulosti odřezává jednou provždy, ty písničky jsou pro nás v současný době překonaný, takže je postupně vyměňujeme za novinky. Dneska budou mít derniéru další dvě nebo tři ze starých barbariánských věcí a pak už budeme hrát jen novinky.

Chystáte nějaké aktivity do zahraničí?
No určitě, na Slovensko (smích). Pokud bereš Slovensko jako zahraničí, tak jo, máme tam slušný ohlasy, hodně kamarádů, jezdíme tam moc rádi, vyměňujeme nejčastěji s Castaway (dříve s Dead Poet Society). Ale nebráníme se ničemu, jenže je to na dlouhé lokte, čili maximálně tak nějakou výměnu s cizí kapelou, uvidíme.

Co pro tebe osobně Cruel znamená?
Spoustu zabitýho času, spoustu vynaložených peněz…
Ty jsi docela optimista!
Jsem životní pesimista (smích)! Neočekávám žádné zázraky, jednoduše mě to baví.Kdybych si měl spočítat všechen čas a peníze, co jsem do toho investoval, tak bych se na to vykašlal před deseti lety, ale o tom to samozřejmě není. Dělám muziku, protože ji chci dělat, a tak to prostě je.

Otázka vůbec nesouvisející s muzikou. Sledoval jsi prezidentskou volbu?
Jo, první jsem sledoval a to jsem se hodně bavil. Druhou už jen jedním uchem v práci z rádia.
Neptám se, co říkáš výsledku, spíš by mě zajímalo, jestli nemáš chuť takové téma, jako byla první volba, hodit do muziky, třeba ve formě těch zmíněných zábavných bonusů?
Já si nejsem jistý, jestli bych to zpracoval tak, aby to bylo stejně vtipný, jako ta volba samotná. Nebráním se v hudbě vyjadřovat k současný situaci, a taky to tak dělám, jen radši volím poetičtější formu.

Svoje otázky jsem vyčerpal, je ještě něco, co máš na srdci či na jazyku, něco, co jsme neprobrali?
Určitě se sluší poděkovat, takže děkuju za rozhovor vaší stránce, děkuju všem čtenářům, co to přelouskají, fanouškům. Přijďte na koncert, kupte si cédečko. Mějte se dobře, díky moc a čau!

Já děkuju taky!

Jirka FIALA, Martin KLEKNER (EAGLEHEART) - Nejměkčí oči má Vojta!

24. října 2008 v 17:43 | aLeXka |  Rozhovory

Po skončení setu Eagleheart na závěrečném koncertu turné "Faces Of Life" v hradeckém El Diablu jsme společně s basákem Jirkou "Wágnerem" Fialou a kytaristou Martinem Kleknerem vyrazili do blízké pivnice, kde jsme probrali nejen turné, desku "Moment Of Life", ale třeba i metody boje proti případné ponorkové nemoci. Tak jak to klukům šlape na pódiu, tak se vzájemně doplňovali i při povídání. A tak vám snad Martinovo vtipkování v kombinaci s Wágnerovou (jen lehce) vážnější snahou o poskytnutí informací dostatečně představí aktuální dění v Eagleheart.

Tohle byla poslední štace vašeho turné se Salamandrou, takže jak hodnotíte tohle turné? Předpokládám, že ve vaší historii se jednalo o první delší a souvislé turné.
Martin: No, určitě to bylo první souvislé turné. Pro nás to je obrovský zážitek a zkušenost, hlavně že jsme se sblížili se Salamandrou, to se nám na tom líbilo asi nejvíc.
Wágner: Předtím jsme se s nima neznali a když jsme hráli na ostravsku, tak jsme strávili den u Pavla Slívy na zahradě, grilovali jsme, tak to bylo perfektní. Co se týká samotného turné, tak některé koncerty byly perfektní, některé byly trochu slabší, bylo to hodně náročné, když jsme hráli víc dnů za sebou. Ale celkově si myslím, že jsme určitě spokojení.
Martin: Hlavně ty největší koncerty, Praha, Brno, Ostrava, to bylo úplně super, to byly jedny z nejlepších koncertů, co jsme si s Eagleheart kdy zahráli.

A jak hodnotíte Hradec?
Oba: Hradec, no jasně… (smích)
Tady už to bylo slabší…!?
Martin: Ale to ne, byl to jeden z lepších, rozhodně, tady ten klub není takovej velikej, mohlo tam být tak šedesát sedmdesát lidí, vypadalo to celkem plně, takže se hrálo dobře. Lidi reagovali, takže to byla paráda, asi tak.
Wágner: Mně se líbily prostory toho klubu, ale asi na to trochu doplatil zvuk. Na produkci to není úplně ideální.

Co se týká tohohle turné, tak docela závidím brňákům, kde jste se potkali kromě Salamandry i s Rimortis, společně dle mého názoru tvoříte momentálně to nejlepší, co se v téhle republice ve speedu a power metalu pohybuje, takže jak vypadalo tohle vystoupení?
Wágner: Děkujeme za pochvalu, no to byla určitě jedna z nejlepších akcí.
Martin: Taky jsme tam pokřtili cédečko, křtil ho Vašek Mrzena z Rimortis a to je šoumen jako sviňa.
Wágner: Hlavní bylo, že tam byla spousta lidí, skoro tři sta, takže to byla skvělá akce.

Vaše album "Moment Of Life" je velice profesionálně provedená věc. Jaké jste na něj zaznamenali ohlasy?
Wágner: Co se týká recenzí, tak jsme byli překvapení, že jsou všechny kladné, už se tedy objevily i nějaké, nechci říct přímo záporné, ale dalo se počítat s tím, že i takové ohlasy budou, protože ta deska není úplně bezchybná.
Martin: Tenhle styl, co hrajeme, má hodně lidí rádo a budou ho mít rádi, ale je taky spousta lidí, kteří vyloženě nesnáší takovouhle muziku a ti na ní budou plivat vždycky, ať to bude jakékoliv.
Wágner: Co se týká provedení, tak i na to jsme slyšeli zatím samou chválu, z toho jsme nadšení.
Martin: Každopádně jsme spokojení a jsme rádi za ty kladné ohlasy.

Dneska jsem při pohledu na pódium vydatně vzpomínal na osmdesátá léta. V současné době vidět kapelu, která ve vzduchu poletují čtyři "mařeny" a z pódia zní klasický speed tehdejší doby, je parádní zážitek. Vy jste tehdejší éru, vzhledem k vašemu věku, asi zažít nemohli. Co vás tedy na téhle muzice přitahuje a baví.
Wágner: No, já doufám, že to nepůsobí jenom jako kopie osmdesátých let, ale…
Tak jsem to nemyslel, mně to tuhle dobu připomíná hlavně vizuálně.
Wágner: Co se týká té vizuální stránky, tak je to docela srandovní, že jsme všichni "mařeny", to se jen tak nevidí a co se týká hudby, tak vrchní skladatel je Mike, který skládá většinu hudby, je už od dětství ovlivněn touhle hudbou, takže s tím to asi souvisí.
Martin: Ten projev na pódiu vychází z toho, že vlastně všichni máme ty klasický vzory jako Metallica, Helloween…

Ještě se vrátím k El Diablu. Pódium mi tam přijde strašně malinké, vzhledem k tomu, co vy jste tam předváděli, jak jste se tam (a neberte to nějak ve zlém) k sobě celou dobu "tulili", tak jsem měl pocit, že vy ani nemáte potřebu hrát na větších pódiích. Je takováhle show dělaná záměrně, nebo to vyplynulo právě z velikosti pódia?
Martin: My jsme vesměs zvyklí na menší pódia, takže nám to tak nějak i vyhovuje. Navíc když máme možnost nějak pobíhat, tak my dva nemáme vysílače a tak se vždycky zamotáme do káblů.
Wágner: Například v Plzni jsme se teď museli docela srandovně rozmotávat, ale já bych k tomu dodal, že ke štěstí stačí, když si můžeme všichni čtyři, co vepředu stojíme, stoupnout vedle sebe. Tady to nešlo, kluci mají mikrofony, stojí vepředu a já jsem se za nima nedostal a nemohl jsem si s nima pořádně zablbnout, to mi trošku vadí. Když by to pódium bylo aspoň o metr a půl větší, tak by to bylo lepší, ale co se týká toho společného blbnutí, tak si myslím, že je to sranda. Baví nás to a patří to k tomu hraní.

Eagleheart mají za sebou první cédečko, nicméně si myslím, že vaše jméno ještě není tak výrazně zapsané, takže si dovolím položit obligátní otázku, týkající se vaší historie a sestavy.
Martin: Ani jeden z nás není zakládající člen…
Wágner: …takže asi takhle, prvopočátky začaly někdy kolem roku 2000, to se sešli kytarista Mike s bývalým kytaristou Tomášem a hledali k sobě někoho dalšího. Takže přede mnou tam byl jiný baskytarista, protočil se tam bubeník, já jsem přišel v roce 2003, po mně chvilku bubeník Smrt a Martin k nám došel před rokem, vystřídal zakládajícího Tomáše.
Martin: A od té doby to začíná být zajímavější (smích).
Wágner: A ještě jsme zapomněli na Vojtu, který vystřídal původního zpěváka. Bylo asi půlroční období, kdy od nás Vojta odešel, ale pak se k nám vrátil. Doufám, že už se ta sestava nebude měnit.
Martin: Důvod Vojtova odchodu byl ten, že se nechtěl srovnat s tím, že v kapele nebude hrát na kytaru, protože on je srdcem kytarista, ale zpívá mu to perfektně, takže doufáme, že u toho zůstane.

Tak to byste mu někdy mohli tu kytaru půjčit, ne?
Wágner: Možná na to někdy dojde, už si začínají hrát s Mikem, myslím, že chvílemi levačku hraje Vojta. Možná někdy uděláme nějakou speciální akci, že si protočíme nástroje.

Tříkytarová záležitost by taky mohla být docela zajímavá…
Martin: Ale kam bysme to nacpali?
Wágner: To už bysme se na to pódium nevlezli… (smích)

Věkově vás odhaduju ještě na nějaké studium. Jak se vám daří tohle skloubit dohromady s muzikou, přece jen při aktuálním turné začíná zkouškové období…
Martin: No právě, mě to hlavně štve ne kvůli škole, ale spíš kvůli tomu turné, že se nemůžu připravovat a nehraju doma na kytaru, protože přes týden nestíhám, kvůli tomu, že jsme celý víkend pryč. Takže před koncertem mám docela strach, protože se necítím úplně ve formě. Jinak každopádně škola je až na druhém místě (smích).
Wágner: Já to mám ještě složitější o to, že pracuju a k tomu dálkově studuju výšku, takže s časem je to vážně na štíru. Fakt jsem si teď neměl kdy ani odpočinout, bylo to docela složitý a popravdě musím říct, že se těším na volný víkend, kdy si lehnu a nebudu dělat nic.

Jste tedy ve fázi, kdy řešíte dilema muzika - škola. Myslíte si, že je nějaká možnost se v budoucnu v týhle republice hudbou uživit.
Wágner: Bohužel, to asi ne. Show business v týhle republice je trošku o něčem jiným, a tak se snažíme směřovat k tomu, abychom dostali nahrávku někam ven. Uvidíme, jestli se to podaří. Moc tomu nevěřím, osobně si myslím, že to je neuskutečnitelný sen, abychom se v naší republice mohli naší hudbou uživit.
Martin: Bylo by příjemný, kdyby z toho někdy něco káplo, ale asi nikdo z nás to tak nebere, stačí, aby bylo na pivo po koncertě (smích).

Už se nějaká šance na to dostat se ven, rýsuje, nebo je to zatím ve fázi plánování?
Wágner: Nic konkrétního se nerýsuje. Vydavatelství, které nám vydalo "Moment Of Life", brněnský Metal Swamp, rozesílalo nahrávky do nějakých zahraničních labelů, ale konkrétně zatím ne.
Martin: Teď jsme to řešili s německým manažerem jedné německé kapely, ale zatím to nedopadlo, tak uvidíme.
Wágner: Potkali jsme se, když jsme hráli ve Zlíně před House Of Lords, tak tam hrála i německá kapela Weena a jejich manažerovi jsme se líbili, ale to jde přes Mika, protože on je nejlíp jazykově vybavený, takže jednali spolu. Nevím přesně, ale myslím, že je to momentálně na mrtvém bodě.

Co se týká působení na vaší domovské, brněnské scéně, tak musím říct, že jsem v poslední době zavadil o docela dost zajímavých brněnských spolků. Existuje v Brně scéna, která by držela pohromadě, pomáháte si nějak s tamníma kapelama?
Wágner: Brno je taková vesnice, myslím, v tom pohledu, že jsou tam kluby, ve kterých se potkáváme s klukama z ostatních kapel, ale nefunguje tam to, že by se kapely snažili si nějak pomáhat nebo dělali společné akce. Je to všechno stylově dost odlišné. Co se týká power metalu, tak k nám těch kapel moc není, se kterýma bysme mohli dělat nějaké akce.
Martin: Je potřeba říct, že už je to všechno tak nějak navzájem propletené, třeba my dva zároveň hrajeme i v kapele Flowerwhile.
Wágner: Z tohohle pohledu je to vesnice, ale nevím, že by fungovala nějaká vzájemná spolupráce, těžko říct.

Kdybyste vy osobně měli doporučit z vašeho cédečka jednu dvě věci někomu, kdo vás nezná, které by to byly?
Martin: Hlavně by záleželo na tom, co by to bylo za člověka. Máme na desce skladby, které jsou takové ty klasické osmdesátky, ale zase lidi, kteří tomuhle moc neholdují, tak bych řekl "Falling", "End Of Forever", to jsou skladby, které máme asi radši, jsou trošku vyzrálejší. Nejvíc lidi mají rádi skladby, které jsme třeba měli i trochu strach dát na desku.
Wágner: No, "Don´t Turn Your Head", toho jsme se třeba celkem báli, říkali jsme si, že to bude recese a nakonec je to jedna z nejoblíbenějších skladeb.

Přesně tak, k fandům téhle písničky se musím přihlásit taky, i když na koncertě mě trochu mrzelo, že jste tam nedali to famózní brumendo…
(smích)
Martin: To by byl docela problém…
A pravda je i to, že "Falling" mě z toho jinak velice kompaktního celku trochu vybočuje.
Wágner: Myslím, si, že skladby "Falling" a "Moment Of Life" jsou si podobné, že jsou takové šlapavé, řízné a o to víc se mi líbí tím, že trochu vybočují.
Martin. Taky jsou tyhle skladby novější, je na nich vidět, kam se kapela posunula.
Wágner: No to je druhá věc, některé skladby jako třeba "Life Goes Fast" a "Don´t Turn Your Head" jsou čtyři nebo pět let starý, ty věci se dělaly, když jsem přišel v roce 2003 do kapely a takový "At The End Of Forever" se dělal na poslední chvíli před nahráváním, takže časový rozsah mezi písničkami je celkem dost velký.

Čili lze předpokládat, že další vývoj Eagleheart se ponese v podobném duchu, jako jsou skladby "Falling" a "Moment Of Life"? I když je asi trošku blbost mluvit o novém cédečku, když vaše "Moment Of Life" je hodně čerstvá záležitost…
Wágner: Ona to není úplně tak blbost, protože my jsme dneska probírali v autě, kdy bysme to nahrávali (smích), což jsem tak úplně nepochopil, ale já si myslím, že se hlavně nebudeme chtít nějak svazovat tím, aby skladby byly v jednom a tom samém duchu. Prostě, když se nám to bude líbit a bude to šlapat, tak to tam dáme.
Martin: Recenzenti nás hodně srovnávají s jinýma kapelama, což se nám moc nelíbí a chceme se trochu vyhnout tomu, aby nám všichni říkali, jo, to je Stratovarius, jo to je Helloween, Gamma Ray…, tomu chceme trochu uhnout.

Tomu se stejně nevyhnete, vždycky bude tendence vás k někomu připodobňovat, já byl jeden z těch, kteří vás přirovnávali právě k Helloween.
Wágner: Kdybys nás slyšel tak před třema, čtyřma rokama, tak bys měl k tomu i pádný důvod, protože jsme od Helloween hráli dost skladeb, ale já jsem rád, že jsme se od toho odtrhli a teď hrajeme už jen vlastní věci. Ono je to přirozené, že to tam cítíš, protože většinu hudby napsal Mike a ten je Helloweenem odkojen.

Když jsme se dostali k vašemu vývoji, tak musíme zmínit i vaše miniCD "Black Sun", které vyšlo před třemi lety. V čem vy spatřujete největší rozdíl mezi novým albem a Black Sun?
Wágner: Těch rozdílů by tam byla hromada, určitě co se týká zvuku, celkové vyzrálosti, i kompoziční. Celkově si myslím, že ty desky jsou úplně někde jinde. Jsme rádi, že jsme se takhle posunuli.
Martin: Hodně tam udělal zvuk, protože deska vznikala v profesionálnějších studiích, to udělalo hodně. A ještě bych chtěl dodat, že já jsem na "Black Sun" nehrál, že jsem to viděl jen z pohledu fanouška…
Wágner: Ano, samozřejmě, to, že na desce teď hrál Martin, to udělalo největší rozdíl (smích).
Martin: Já jsem chtěl říct, že se podle mě hlavně proti "Black Sun" posunul Vojta Šimoník jako zpěvák.

Souhlasím s tím, že posun mezi deskami je znát. Jen mi prozraďte, jestli to už je ve vás, nebo to je zásluha Džoro Enčeva?
Wágner: Já si myslím, že tohle je spíš úsilí nás všech a zvukařů, kteří nám pomáhali. Džoro, u kterého jsme nahrávali kytary a basu, tak je pravda, že do mnoha věcí nás správným směrem nakopal a vytvořil nám takovou motivační atmosféru, ale určitě v tom hodně udělal náš osobní vývoj.

Když jsem koukal na váš koncertní rozpis, tak mě docela zklamalo, že se neobjevíte na žádném větším festu. Čím to?
Wágner: Dá se říct, že nemáme manažera, který by se o to nějakým způsobem staral, když neberu Metal Swamp, který nám zařídil tohle turné, za což jsme vděční. Prostě nemáme člověka, který by se o nás staral jako o kapelu.
Martin: Metal Swamp se o nás stará, ale deska vyšla v době, kdy už většina fesťáků byla uzavřená.

Jako fanoušci se chystáte na nějaký festy?
Wágner: Někteří z nás se chystají na Masters, co se týká mě, tak já bych určitě chtěl zajet na nějaký nemetalový festival, protože poslouchám i jinou hudbu a chtěl bych si trošku od metalu odpočnout.
Martin: Já ne!!! (smích)
Wágner: Takže Martin asi pojede na metalový festivaly… (smích)

A co tedy ve volným čase rád proženeš ušima?
Wágner: Vyloženě záleží na náladě, poslechnu si Björk, Mobyho, vážnou hudbu a do toho si pustím třeba Behemoth nebo death metal…, nemám rád nějaké škatulkování, takže si poslechnu to, na co mám náladu a je mi jedno, jestli je to metal, elektronika. Co nesnáším, to je hip-hop, ale jinak si poslechnu cokoliv.
Martin: Já jsem víc úzce zaměřenej… to je divný slovní spojení (smích). Jsem spíš hlavně na metalový směry, jsem odkojený na Metallice, pak nějaký thrash, kapela Death. Strašně mám rád Dream Theater.
Wágner: Death, to je naše modla! (smích)

Říkáš, že muziku neškatulkujete. Jak tedy vnímáte akce typu Superstar nebo X-factor? Není vám trochu líto, že vy si to svoje musíte několik let vydřít a oni k tomu přijdou v podstatě jako slepej k houslím?
Wágner: Já bych to nenazval lítost, jako spíš nasranost. Je mi líto, že tady v té zemi není podpora pro takové kapely, jako je ta naše. Četl jsem a viděl jsem nějaké dokumenty, jak to vypadá třeba v Norsku nebo Finsku, kde jsou metalové kapely populární. U nás to bohužel není a já tyhle akce bojkotuju, mně to nic neříká. Přijde mi to docela smutný.
Martin: Já budu oponovat, pro mě je to hudební show, která s hudebním světem moc společnýho nemá. Je to trochu známější Do-re-mi, ono stejně potom o nikom z nich není slyšet, možná o jednom…
Wágner: To je pravda, je to televizní show, ale ani tam nepodporují žádné takové kapely, mezi kterými se pohybujeme my.
Martin: Jistě, protože taková masa lidí by se nikdy nedívala na metalové kapely.
Wágner: Když jsem viděl záběry z norských Grammy, nebo co to bylo, kde hráli Dimmu Borgir, osekaní hřebíkama a v publiku seděli lidi v kvádrech a žrali to, tak jsem si říkal, sakra, proč to takhle nemůže být u nás.

Na vašich stránkách mě zaujala, zejména pak u Jirky, uveřejněná životní filozofie. Jirko, lepší chvíli planout, než celý život čmoudit. Ve které jsi fázi?
Wágner: Nóóó, já si myslím, že donedávna jsem čmoudil, protože jsem měl takové těžší období, ale myslím si, že teď už se to obrací k tomu vzplanutí a doufám, že to bude takhle pokračovat.
Martine, tvoje kdo sám sobě jámu kopá, jiný do ní padá, to už je tvoje životní zkušenost?
Martin: No, v podstatě to tak je, kdo si chtěl nahrabat, tak mu to pak nakonec někdo vyžere (smích). Ale je to spíš jen prdel.

Máte za sebou jeden a půl alba, turné, sbíráte zkušenosti, co byste označili za největší překvapení, které vás v souvislosti s hudbou potkalo?
Wágner: Mně teď problesklo hlavou, není to vůbec aktuální, ale dnes jsme se bavili o Metallice, o "Some Kind Of Monsters", oni tam mají svého psychologa a řešili s ním nějaké věci a pak řešili jestli to zveřejní nebo ne, tak jsme se bavili v souvislosti s náma, kdybychom spolu jeli nějakou dlouhou šňůru, že bysme se museli po týdnu pozabíjet a nebo si najmout psychologa.
No, na pódiu vypadáte jako hodně veselá parta, takže v autě je to hustší?
Oba: Ne, vůbec ne!
Wágner: Samozřejmě občas se stane, že někdo vypění nebo nastane nějaký konflikt, ale určitě nepatříme k těm kapelám, že bysme dojeli na koncert, tam spolu zahráli a pak si zase šli každej svojí cestou.
Martin: Ne, jsme kámoši…

Takže se v Brně sejdete častěji v hospodě než ve zkušebně?
Martin: Určitě, to je možná pravda (smích). Já bych ještě chtěl říct k takové té naší zábavě, že teď na turné kluci z Metal Swampu počkali až usnem a mačkali nám oči ve spánku a zkoušeli, kdo je má nejtvrdší (smích).

A kdo vyhrál?
Wágner: No, vyhrál jsem to já, prý mám nejtvrdší oči a nejměkčí má Vojta. Chtěli jsme jim to oplatit, ale neměli jsme příležitost, protože když jsme přijeli na ubytovnu, tak my jsme usnuli hned a oni do půl sedmé vydrželi a bavili se tím, že nás fotili pod peřinou. No comment! Fotky asi nikdy nezveřejníme…

A na závěr jedna sportovně aktuální otázka. Za námi běží v televizi hokej, jak jste na tom se sportem a jaký je váš tip na umístění našich hokejistů na mistrovství světa?
Wágner: Když je čas, tak si zasportuju rád, fotbálek na menším hřišti, v zimě snowboard, zaplavu si, ale toho času moc není.
Martin: Já taky mám rád něco lehčího, fotbálek, ale dneska už to je tak, že si dvě hodiny zahrajem fotbálek a pak tři dny nemůžeme chodit… (smích), tak chodíme jen tak jednou do roka.
Wágner: Včera jsme hráli koncert, zrovna když se hrál hokej (pozn. s Dánskem), takže jen doufám, že jsme vyhráli. Já jsem hokej vždycky rád sledoval, ale teď ani nevím, jak vypadá nároďák, prostě nestíhám vůbec nic. Navíc musím říct, že teď jsme se s Vojtou stěhovali, budeme bydlet spolu…
Martin: … za chvíli jeden z nich odejde z kapely… (smích)
Wágner: a tam nemáme ani televizi, takže vůbec nevím, jestli to budeme sledovat. Martin: Já jsem na to podobně…

Tak kluci, já jsem svoje otázky vyčerpal, tak ještě zmiňte, jaké chystáte nejbližší akce.
Martin: Vesměs každý týden teď máme jednu akci.
Wágner: Všechno se lidi dozvědí na našich stránkách www.eagleheart.eu, na bandzone i na myspace, takže určitě budou všichni vědět, kde hrajeme.
Martin: 22.5. budeme v Brně!

Děkuju.
Oba: My taky!

ATERINA (INNOCENS) - V hudbě za Vás mluví práce a štěstí.

24. října 2008 v 17:43 | aLeXka |  Rozhovory
Spolu se zahájením školního roku se na svět dostalo i debutové album "klasicko-gothicko-elektronické" kapely INNOCENS, nazvané "Free /us/. Už jen z netradičního způsobu distribuce (fanoušci jistě ocení, že album je nabízeno zdarma jako příloha časopisu Report), či vcelku intenzivní reklamní podpory se dá usuzovat, že Innocens jsou dostatečně ambiciózní a v hudebním světě se neztratí. S výraznou postavou téhle kapely, nepřeslechnutelnou zpěvačkou Katerinou (Cath), jsme probrali leccos, posuďte sami.

Rozhovor s Tebou se poprvé na Metal Forever objevil před dvěma lety. Co nejzásadnějšího se za tuhle dobu ve Tvém životě změnilo?
Změnilo se toho strašně moc...Splnily se mi některé mé tajné sny. Týkají se především hudební oblasti, ale jeden, velmi významný se odehrál i v mém soukromém životě...

Budu příliš osobní, když se zeptám, o jakou změnu v soukromí se jedná?
Určitě ne, ráda se pochlubím, že jsem našla životního partnera, kterého mi poslalo snad samo nebe :-) ... Já jsem totiž strašně komplikovaná, náročná povaha. Se mnou se to musí umět!

Tak přeju partnerovi, aby se mu to stále dařilo!
Jsem teď absolutně šťastná, i když díky hudbě v permanentním stresu - to si ale, myslím, zasloužím, protože není povyku pro nic za nic. Úspěch a uznání si člověk musí zasloužit. Taky jsem bohatší o hořké zkušenosti s některými lidmi z oboru. Ale to k tomu patří.

Minule jsi zmiňovala, že je tvým dobrým zvykem sedět aspoň na dvaceti židlích. Tenhle zvyk Tě ještě neopustil? Co tvoje vedlejší projekty (Everdream, Via Negativ), věnuješ se jim stále, přibyly nějaké další nebo dneska už je Innocens jedinou prioritou?
INNOCENS je mou prioritou, které vše podřizuji. Měla bych spíše říct, že INNOCENS mě nutí vyhledávat aktivity a činnosti, které jsou třeba. Pokročila jsem velmi ve studiu zpěvu. Překročila jsem svůj stín tím, že jsem zcela přeorientovala a "přeladila" svůj projev. Přitom neztrácím pocit, že to, co dělám, je pro mnoho lidí důležité a nezapomínám na své začátky a kořeny. Maximálně mě to baví! Ale na těch židlích pořád sedím..., jen jsem některé věci přehodnotila.

Společně s Jaroushem vlastně tvoříte železné jádro Innocens. Ač změny v sestavě nebyly nějak dramatické, co do Innocens přinesli noví členové (Petronius a Michal)? Zapojili se nějak do kompozičního procesu?
Maximálně. Jaroush je hlavním aktérem, autorem hlavních motivů a myšlenek. Viking,Tom a Michal je pak dále rozvíjí a pracují s nimi. Já přihlížím. A kritizuju :-). Teda - snažím se radit, vyjádřit své pocity a názory, když o něčem diskutujeme - více kytar? jiné obraty? lepší dynamiku? Atd., atd....

Jestli se nepletu, Innocens to nemají zrovna jednoduché vzhledem ke vzdálenosti mezi bydlišti jednotlivých členů. Jak tohle řešíte a je to pro Tebe klad nebo zápor Tvého působení v Innocens? A nehrozí stav, že se sejdete jen na koncertech?
Vzhledem k tomu, že koncertujeme v průměru 4-5x do měsíce, jsme spolu minimálně každý týden. A to je, vzhledem k vzdálenostem, které nás dělí, docela fajn. Není to pro nás žádnou překážkou, spíše už to nevnímáme.Nikdy to nebyl problém. Ty nejsprávnější muzikanty, co ladí stejnou notu jako ty, prostě většinou za "humny" nepotkáš...

Album "Free /us/" aktuálně vyšlo jako příloha Reportu. Netajili jste se ani s počtem vydaných alb, jde celé tohle číslo (17.000) ven prostřednictvím Reportu?
Celkový náklad "Free /us/" (moc děkuji za Tvoji důslednost při psaní názvu) je 20.000 kopií. 17.000-18.000 jde do přímého prodeje s Reportem, zbytek je určen k prodeji a k distribuci limitované edice, která bude určena všem zájemcům, kterým se INNOCENS líbí a chtějí nás mít ve špičkovém baleníčku. Taková raritka, moc pěkná. Žádnej "paperbox", ale velmi efektní krabička se spoustou bonusů a hezkých fotek od Elvíry.

A jak ty sama jsi spokojená s touhle formou distribuce? Ptám se hlavně proto, že nevědět o tom, že vaše deska má vyjít, určitě bych se (alespoň v tom výtisku, který jsem měl v ruce) o "Free /us/" při pohledu na Report nedozvěděl…
Maximálně. Za tenhle skvělý nápad jsme vděční našemu manažerovi. Uvažujeme stejně, jako naši fanoušci. Všem a zadarmo, to byl cíl. Je to tak super. Uvidíme, jak se nám energie od nich bude vracet. REPORT nám pomohl, že nás šíří tam, kam potřebujeme. Jela jsem teď tramvají a naproti mě seděli dva mladí kluci, co se o ten Report přetahovali, cosi si šuškali a pořád po mně pokukovali. Nakonec jsem jim podepsala jízdenku!!! Když jsem pak kupovala zubní pastu v drogerii, tak mi došlo, co se stalo a málem jsem se rozbulela, ty vole, já jsem slavná (aspoň na chvíli)... :-)

Vzhledem k poměrně masivní promo kampani i způsobu distribuce CD předpokládám, že s Innocens máte hodně silné ambice. Takže kde vidíš horizont vaší kapely?
Chceme dát vědět co nejvíce lidem, že tady jsme a že děláme něco, co stojí za jejich pozornost. Neočekávám, že budeme vyprodávat haly. Chceme dělat to, co umíme nejlíp a to je, myslím, hudba.

A existují v tomhle směru pro tebe nějaké hranice? Ať už hudební, za které bys jít nechtěla, či ty mezi státy?
Hranice pro mne nejsou nikde. Já jsem multižánrový člověk, co se hudby týče. Líbí a sedí mi všechno od rocku přes techno až po klasiku. Ve všech žánrech mám své oblíbence... A co se týče cestování? Jeden život je na procestování světa málo...

V tom případě se musím zeptat, jaké končiny - ať už hudební nebo světové - máš největší chuť navštívit a probádat.
Moc mě láká Austrálie a Kanada, kde mám i část rodiny.

A myslíš, že české kapely mají nějaké vyhlídky na to prosadit se v dohledné době ve světě?
Vyhlídky k prosazení jsou všude stejné. Není podstatné, jestli jste češi, eskymáci, či američané. V hudbě za Vás mluví práce a štěstí. Někdo má vzhledem ke své mateřské zemi více příležitostí, ale to neznamená, že pokud chceš a můžeš, nedokážeš si je udělat.

"Free /us/" je vašim prvním oficiálním nosičem. V čem ty vidíš nejvýraznější rozdíl mezi loňským demem "Where Are No Angels" a "Free /us/"?
Určitě je znát vývoj kapely, který směřuje do docela neprobádaných vod. V budoucnu chceme daleko více experimentovat. První skladba na druhou desku je již hotová! Co se týká mne osobně, největší posun pociťuji v těchto dvou albech ve svém zpěvu. Jak už jsem naznačovala, můj projev se radikálně změnil. Odklon od pseudooperního patosu mému hlasu moc prospěl. Dokážu lépe vyjádřit emoce.

Z dema se na albu objevuje jediná píseň. Svědčí to o vaší autorské potenci, nicméně by mě zajímalo, jestli jsou tyhle skladby z "Where Are No Angels" už uzavřená kapitola nebo se třeba ještě někdy objeví (byť přepracované) na nějaké desce?
Dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale nic není vyloučeno...

Co se týká tvého zpěvu, nemůžu si odpustit otázku, jestli jsi všechno na desce zpívala Ty osobně? V některých místech desky mi přišel zpěv tak variabilní, že jsem si říkal, jestli s sebou nemáš nějakou výpomoc :-).
Přísahám.Zpívala jsem ÚPLNĚ všechno kromě refrénu ve skladbě "Race Against The God", tam jsme s oblibou využili Jaroushových a Michalových služeb....
Tak v téhle skladbě bych o tom snad ani nepochyboval :-)
Haha... :-)

Konečně už představ vaše nové album, takové to kdo, co, kdy, kde, jak, čím a proč :-).
No, jako...kdo - my (INNOCENS + realizační tým cca 10 lidí), co - "Free /us/" desku, kdy - na začátku léta 2008, kde - v Karlových Varech a Praze, jak - no, jako normálně - jsme museli, jsme si nedokázali jinak pomoci!, čím - nástroji (přesné typy k dispozici) a hlasem a proč??? ...protože bysme bez toho nemohli být, člověče...

Poměrně citlivě jsi reagovala na psaní názvu desky. Má tenhle název pro tebe nějaký speciální význam?
"Free /us/" je prostě snaha utéct a konečně vyřvat kolem sebe to, co v sobě dusíme...

Texty by, pokud vím, měly být především tvým dílem. Původně jsem se chtěl zeptat, jestli lze desku brát jako odraz tvojí (vzhledem k tomu, že mi deska přijde poměrně pozitivně laděná, ale ještě nemám k dispozici texty...) před chvílí zmiňované pohody, teď se radši zeptám jinak. Podařilo se ti vyřvat všechno, co tě dusí?
Skoro... Je problém - a vždycky bude - říct pokaždé všechno, co si myslíš, v dnešním světě prostě nemůžeš. Texty mi dávají alespoň částečnou příležitost k projevu jinak potlačovaných pocitů. Nejsem žádná citlivka, ale když mě něco pořádně a fest nas...e, tak sednu a otextuju skladbu naprosto líbezným a nevinným textem.V tomhle jsem úchyl.
…v tom případě se už těším, až si počtu... :-).
Ale když jsem fest naštvaná na svět, volám Jardovi, Vikingovi a Michalovi a všechno si to na nich vybiju. Oni to odnesou po telefonu, chudák Tom to má z první ruky doma! A víš co? Oni mě zato mají rádi... :-)
Bodejť by ne, když to pak dokážeš využít ve prospěch skupiny!
Jo, přesně takový mají názor taky. Ale asi by mě vydědit nemohli - už jsem pro ně taková stará vražda, bez který by to nebylo ono :-)

Podle těhle tvých tvrzení se už ani nedivím, že jsi, stejně tak jako já, fanda knížek Stephena Kinga. O díla tohohle autora se už někteří muzikanti otřeli, neláká tě něco podobného spáchat pod hlavičkou Innocens (třeba takové "The Shining" je minimálně zavádějící :-) ), nebo to, co potkáváš denně v reálu Ti k textování bohatě stačí?
Horory z reálu mi bohatě stačí. King je moc dobrý, ale jako autor už možná trochu zbytečně zavádějící. "The Shining" je určitě věc, kterou jsem skládala a přitom myslela na jeho příběh... Horor by pro mě byl být bez lidí. Asi bych umřela...

Kdybys měla vybrat dvě skladby, jednu, kterou bys tipovala jako největší hit a jednu, kterou bys označila za svoji nej, tedy pokud můžeš z těch svých miminek vybrat svoje nejoblíbenější, které by to byly?
Určitě "Free Me" a "The Shinning"...jo, a hele, má miminka to teda nejsou, jo. To jako bys kluky urazil :-).
…no dobře, dobře, jako bych nic neřekl :-)

V minulém rozhovoru jsi nenašla nikoho, ke komu bys přirovnala váš styl. Už se našla nějaká známá kapela, která se od vás inspirovala :-) a na kterou by se tak dalo odkázat?
Nevím, nic mě nenapadá...Když já teď sjíždím Nickelback a výborné české Toxique...

Datum křestu "Free /us/" se blíží (1.10.2008 v Praze), předpokládám, že na tenhle speciální koncert máte přichystané nějaké neobvyklé překvapení. Pokud jo, mám se nechat překvapit, nebo můžeš aspoň naznačovat?
Přijdou nás podpořit všichni lidé, kteří pro nás moc znamenají, jak z řad fanoušků, tak partnerů - kamarádů. Rozdávat se budou dárky v podobě nového CD a taky printy, které pro tuto příležitost vytvořila Elvíra...Mnoho dalších lákadel, samozřejmě. Třeba první vystoupení přátel z XANDRIA u nás v Česku a ještě přivezou novou zpěvačku!!!

Tak to se budu těšit! V nejlepším se má přestat. Takže já jsem svoje otázky vyčerpal a máš prostor říct to, na co jsem se nezeptal a Ty bys na to za každou cenu chtěla odpovědět :-)…
No, drahý, v tuto chvíli umírám únavou, takže je to ode mne asi vše.

Jsme na tom podobně, takže děkuju, žes to se mnou vydržela až do týhle chvíle a budu se těšit na křtu.
Já taky. Moc!

Elyseum

24. října 2008 v 17:41 | aLeXka |  Rozhovory
Povídala jsem si s kytaristou Lubošem alias Dark666.

Historie kapely se počítá plus mínus od roku 1995. Pověz nám něco o začátcích Elysea.
Tak začínali jsme asi jako většina kapel, nejdřív se zblázníš do metalu a pak se rozhodneš, že ho budeš dělat taky a myslím, že takhle to bylo u všech členů. Na začátku jsem se úplnou náhodou potkal s Pavlem Havrančíkem /basa/, slovo dalo slovo a první skladby začaly vznikat doma v pokoji, zatím pouze kytara a baskytara. Hned na to se nám ozval na inzerát bubeník Jiří Zárybnický a od té doby se datuje vznik Elysea, zatím pod názvem Katharsia. V průběhu času se nabalovali další členové, druhá kytara v podání Roberta Holoubka, klávesy Zdeněk X, a nakonec i zpěv v podobě ženského vokálu Jany Blažkové a mužského murmuru Ládi Svajčíka. V té době jsme hráli spíše doom s blackovými prvky, přejmenovali se na Elyseum a po čtyřech letech zkoušení konečně odehráli svůj první koncert.

Vyvinul se od té doby nějak váš styl?
Určitě, ze začátku jsme dlouho hledali, co vlastně hrát, a nakonec jsme to prostě nechali na přirozeném vývoji, takže když jsme něco složili, moc jsme se v tom nepitvali, protože jakmile jsme se snažili to někam směřovat, bylo to na nic a takové skladby se většinou nedodělaly. Úplně první věci byly spíše pomalejší a sem tam blacková sypačka. Postupem času jsme začali zrychlovat a hudba začala směřovat více do black metalových vod. V jednom období jsme zůstali jen ve třech, kytara, basa, zpěv a automatický bubeník, skladby se zjednodušily, ještě více se zrychlily a v tu chvíli by se dalo mluvit o syrovém black metalu. Další posun nastal, když jsme znovu obsadili post klávesáka Markem Maškem a druhé kytary Filipem Boháčem. Začali jsme dělat melodičtější a propracovanější věci a dle mého názoru se to více přiklánělo k death/black metalu.

Prošli jste několika personálními změnami, proč tomu tak bylo? Je v dnešní době těžké udržet kapelu pohromadě?
No, personální změny byly způsobeny především odchodem zpěváka Ládi Svajčíka, který se odstěhoval do USA a poté i zpěvačky Jany Blažkové, ta odjela pro změnu do Nizozemí. Robert Holoubek odchází také a už to vypadalo, že se kapela rozpadne, ale objevil se Karel Trpišovský, který se výborně zhostil role frontmana, jenže problémy pokračovaly a odchází i klávesák Zdeněk X a zanedlouho i bubeník Jirka. Zůstáváme ve třech a pořizujeme automatické bicí. Hlavním důvodem odchodu většiny členů byla především existenční otázka a to už se týká druhé části otázky. V dnešní době každý potřebuje peníze a hudba nám je rozhodně nepřináší. Pro kapelu musí být člověk hodně zapálený a hodně toho obětovat, hlavně čas a každý to nedokáže, proto tolik změn v sestavě Elysea. Samozřejmě, že některé změny byly způsobeny neshodami členů, ale takový už je život.

Jaká je tedy vaše aktuální sestava?
Momentálně jsme v šesti, zpěv má na svědomí Pavel Hodík, klávesy Marek Mašek, baskytara Pavel Havrančík, sólová kytara Filip Boháč, rytmická kytara moje maličkost a nejčerstvější přírůstek Honza Džugan, který hraje na bicí. To, že se nám podařilo obsadit živého bubeníka, se kladně projevilo při živém vystupování a to proto, že už to nezní tak sterilně a myslím že to má i větší šťávu. Nynější sestava je nejstabilnější za celé působení Elysea a také bych řekl, že i nejplodnější. Při skládání se všichni skvěle doplňujeme a i vztahy jsou na dobré úrovni, hlavně to nesmím zakřiknout.

Jak to vypadá s diskografií, máte nějaký label?
Tak s diskografií to tak slavné není. V roce 2004 jsme ve zkušebně natočili demo Awakening, to bylo v době, kdy jsme už neměli klávesy, ale ještě jsme měli živé bicí, to byl takový první pokus něco natočit. Dále to bylo šesti skladbové demo 2006, které jsme natočili již v dnešní sestavě, ale ještě s automatem a to v Karlovarském studiu Music service. O rok později jsme natočili ve stejném studiu čtyř skladbové demo, které si myslím bylo zase o krok dál. Počin z roku 2006 jsme se snažili nabídnout několika vydavatelstvím, ale bez úspěchu. Samo vydání je dosti nákladná záležitost, pokud člověk chce, aby to nějak vypadalo. Avšak návratnost vložených peněz je nulová. Všechny skladby jsme umístily na hudební server Bandzone, kde si je může každý stáhnout.

Máte na kontě videoklip k písni "Hope". Kde jste ho natáčeli, jaký je příběh?
Videoklip? Spíše takový pokus o videoklip. Natáčel se v lese za bývalou zkušebnou a dále jsme tam použili záběry z koncertu v Příbramském Junior klubu. Byla to docela legrace, jelikož nám dělalo problémy tvářit se na kameru jako drsný metalisti, ale nakonec jsme se překonali a tváříme se fakt hustě, ha ha. Ptáš se na příběh? Text písně pojednává o přírodě a její síle, o tom jak jí lidé devastují, ale pořád je nějaká naděje, že si s tím sama poradí, takže obrázky v klipu jsou spíše symbolické, oheň, voda, země, prostě příroda.

Jak vznikl přídomek "brdský metal"?
Black, death, heavy metal, všichni se pořád snaží tě někam zařadit, je to ohraná písnička o škatulkách. Hrajeme metal, a jelikož jsme chlapci z brdských kopců, tak tomu nadneseně říkáme brdský metal. Je v tom nádech originality, nemyslíš?

Myslím:-). Důležitým prvkem každého seskupení jsou i texty. Kdo je u vás vytváří, k jakým tématům se přikláníte?
Texty jsou určitě důležité a u nás je tvořil bývalý zpěvák Karel Trpišovský. Jeho texty jsou především o pocitech z toulek po Brdech, ale některé texty se zabývají i náboženstvím. Po jeho odchodu jsem některé texty napsal i já, například "Hope", a dále "Serpent Queen". To je vlastně pověst o hadí královně, která sídlí na magické hoře Plešivec v Brdech. Měl jsem takovou myšlenku převést více pověstí z Plešivce do textů, protože ke každému koutu této magické hory se váže nějaký příběh a nebo tam alespoň sídlí nějaká nadpřirozená bytost. Přišlo mi to jako dobrý nápad, když už se to všechno motá okolo Brdských lesů, ďáblužel jsem to nezrealizoval a zůstalo jen u "Serpent Queen". No a texty do nejnovějších písní dává dohromady Pavel Hodík. Jeho texty jsou hodně o pocitech, převedené do lesní podoby. Myslím že postupem času, se začneme odklánět od lesní tématiky, ale přírodě zůstaneme věrni i nadále.

A co koncerty? Povětšinou hrajete po středních Čechách. Co takhle rozšířit svůj rajón?
Je fakt, že hodně koncertů hrajeme převážně ve středních Čechách, ale samozřejmě jsme zabrousili i jinam. Ale to máš tak. Když pojedeš někam dál, náklady se zvyšují a my jsme celkem velká kapela, která se musí přepravovat dvěmi auty, tím pádem bychom museli žádat od pořadatelů větší peníze za cesťák. A protože většinu akcí pořádají samotné kapely, tak jsou závislé na penězích, které vyberou na vstupném, a to nejsou moc závratné částky, aby se pokryly větší požadavky kapel, takže když máme potom jet 200km, dát za benzín dvanáct stovek a dostat šest stovek, jsme v mínusu. Zatím musíme být tolerantní, pokud chceme vystupovat, abychom se dostali do povědomí co nejvíce fanoušků a smířit se s tím, že dostaneme třeba jen tři čtvrtiny nákladů. Možná až budou příznivější podmínky, rádi bychom vyrazili třeba i na Moravu, protože, tam, dle toho co slýchám, lidi chodí na akce v daleko větším počtu, než v Čechách. U nás není moc zaběhnutý systém, sehnat sponzory, kteří pokryjí náklady, a buď akce vydělá a nebo nevydělá a je to hlavně proto, že je těžké nějaké sponzory vůbec sehnat.

Myslím, že to je problém dosti kapel. Jaký máš vůbec názor na současnou metalovou scénu, ať již českou či zahraniční...
Česká metalová scéna se hodně rychle dostává na slušnou úroveň, srovnatelnou s tou zahraniční. Je to způsobeno především tím že jsme dlouho zaostávali, hlavně po zvukové stránce a také tu byl metal dlouho potlačován. Dnes již není problém pro kapely pořídit si takovou aparaturu, kterou měli v zahraničí již dávno. Dalším pozitivem je i to, jak se kombinují různé styly, a proto je metalová hudba daleko pestřejší než dřív a její odnože tak přitahují i fanoušky, kteří klasický metal moc nemusí. Jiný problém je v tom, že kapel je nepřeberné množství, ať už tady nebo v zahraničí, a proto je stále těžší se prosadit. A také fakt, že už to není jako dříve, kdy bylo pár koncertů, a člověk byl rád, že se vůbec někam dostal. Dnes jsou lidi hrozně zmlsaní, a tak chodí převážně na zaběhnuté party se zvučným jménem. Přitom si myslím že je hodně začínajících kapel, které jsou originální a na slušné úrovni, akorát holt nemají to štěstí, nebo ty správné známé. Tím nemluvím o Elyseum, protože by to smrdělo samochválou.

Jak vidíte budoucnost? Plánujete nahrát regulérní album? Máte už nějaký materiál?
Do budoucnosti nevidím, ale nebudu zastírat, že bych to rád viděl v růžových barvách. Jak již jsem říkal, dnes je hodně těžké se prosadit, a proto musíme být trpěliví a vydržet. A co se týče regulérní desky, tu bychom samozřejmě rádi natočili a materiál na ní připravujeme. Taky se rozhodujeme, v jakém studiu materiál natočit, abychom měli za málo peněz hodně muziky. Otázkou zůstává, zda se nám potom podaří nahraný materiál umístit na CD se vším všudy, aby se to dalo považovat za regulérní album.

stone sour- bother

24. října 2008 v 17:40 | aLeXka |  Klipy

Korpiklaani

24. října 2008 v 17:39 | aLeXka |  Rozhovory
Finská folkmetalová kapela dobývá Českou republiku a rozhodně se nehodlá zastavit ani v následujících měsících. Není žádným tajemstvím, že Korpiklaani mají nachystané v pořadí už páté album a o tom, že hudba téhle party je ohromně přitažlivá, svědčila i návštěvnost na nedávném turné po naší vlasti a hodně bouřlivé reakce fanoušků. V Pardubicích jsem si povídal s dobře naloženým basákem Jarkkem Aaltonenem.

Jestli dobře počítám, tak je to je to počtvrté, co vystupujete v České republice.
Jo, počítáš správně.

Je to ale poprvé, kdy jedete samostatné turné. Dáváš přednost takhle blízkému setkání s fanoušky, nebo máš radši obrovský dav na festivalech?
Nemůžu říct, že bych něco preferoval, obojí má svoje dobré i špatné stránky. Lepší je hrát v malém klubu, který je našlapaný, určitě je to lepší, než když hraješ v hale pro deset tisíc lidí, kam ti přijdou dva tisíce. Zase je dobrý hrát na místech, kde máš nějaké zázemí, jako třeba když jsme hráli ve Zlíně. Jestliže máš dobré posluchače, tak nezáleží na tom, jestli hraješ pro dvacet lidí nebo pro dva tisíce, vždycky je to o lidech.

Jste ve světě stále populárnější. Co si myslíš, že je hlavní důvod toho, že vaše muzika je tak blízká srdcím fanoušků?
Nevím, myslím, že hlavní důvodem je to, že naše muzika je veselá. Dokážeme lidi rozesmát, udělat jim radost. Spousta kapel na metalové scéně zpívá o smrti, utrpení, krvi, což není naše hlavní myšlenka. My jsme v jakési opozici, snažíme se naše fanoušky vyburcovat k tomu, aby na naší muziku tancovali, aby na našich koncertech panovala pozitivní atmosféra. Když jsme hráli na metalových festivalech, tak to vypadalo přesně tak, jak říkám, Korpiklaani prosvětlují festivaly, jsme jedni z mála, kteří hrají pozitivní tóny. V podstatě jsme mezi ostatní kapely moc nezapadli, ale když se lidi rozjížděli z festivalů domů, určitě si pamatovali ty finské opilce, kteří jim na chvíli udělali radost.

Takže máš rád festivaly?
To záleží na samotném festivalu. Můžeš být na festivalu, ale když na něm není žádná zábava, tak to nemusí stát za nic, může pršet, může tam být totální peklo nebo nastat nějaký jiný problém, takže to záleží od toho, co se na festivalu děje.

Korpiklaani nejsou zcela typickou metalovou kapelou. Zajímalo by mě, jestli na festivalech chodíš koukat na jiné kapely a jestli tě něčím klasické metalové kapely inspirují?
Jo, my jsme trochu jiná metalová kapela. Jasně, že se chodíme koukat na ostatní kapely, ale i ostatní se chodí koukat na nás, bereme to tak, jak to přijde a berou nás tak i ostatní, nejsem nějak ortodoxně zaměřený. Poslouchám hodně metalových kapel, mojí nejoblíbenější kapelou jsou Black Sabbath, když jsem byl teenager v osmdesátých letech, měl jsem rád Iron Maiden a hele, zrovna teď mám na sobě hipíkovský tričko (smích). Těžko bych šel sám od sebe na metalový festival, pokud bych tam zrovna nehrál. Ale nešel bych ani na folkový festival, jsem na to strašně líný, radši zůstanu doma, budu pít pivo a poslouchat cédečka, už jsem starý kousek.

O vaší popularitě svědčí i podpis smlouvy s Nuclear Blast. Ještě je brzy hodnotit vaší spolupráci, takže co očekáváte od této smlouvy?
Myslím, že s Nuclear Blast bude jednodušší dostat se na festivaly a hrát živě. Bylo pro nás důležité, dostat dobrou smlouvu a myslím že s Nuclear Blast máme velice dobrou smlouvu, která nám pomůže zvýšit naší popularitu.

Jestli to není tajné, na kolik alb máte podepsanou smlouvu?
Na čtyři, myslím.

Máte nachystané nové album "Korven Kuningas", které by mělo vyjít v únoru.
Mělo by vyjít koncem února nebo na začátku března.

Můžeš o něm prozradit nějaké podrobnosti? Bude se nějak lišit od např. "Tervaskanto"?
Album bude pokračovat v té samé linii jako naše předchozí alba. Nahráli jsme spoustu písniček, takže ne všechno se na desku dostane, pro Japonsko jsou nachystané nějaké bonusy. Ještě jsou i další písničky, které nebudou na albu, ale určitě je někdy použijeme. Myslím si, že to album bude skutečně dobré. Deska bude pozitivně laděná, najdeš tam jemnější i tvrdší pasáže, ale jinak to bude jako vždycky.

Slýchávám z různých stran, že Korpiklaaani jsou stále stejní, což mě osobně se velice líbí.
My sice nechceme dělat žádné změny v našem stylu, ale snažíme se být pořád lepší. Na jednu stranu fanoušci často volají po změnách a když už nějaká změna přijde, tak si na ní těžko zvykají, kritzují to a neustále to srovnávají, takže nikdy se nezavděčíš všem. Vezmi si třeba AC/DC, ti hrají stále stejně třicet let, stále ten stejný rock a nikdo se jich neptá na to, proč jsou stále stejní. To samé platí o Rolling Stones.

Obálka prvního a druhého alba Korpiklaani byla poměrně symbolická, od alba "Tales Along This Road" jsou vaše obálky jsou velice poetické a výpravné. Myslíš si, že obálka desky je důležitá?
Ano, myslím si, že je, před časem jsme se o tom bavili. Naše obálky jsou symbolické, ukrývají různá tajemství a symboly a fandové hledají ty skryté významy. Symbolika je úzce spojená se samotnými písničkami, vždycky je v obálce propojení se skladbami. Používáme od "Tales Along This Road" šamanské symboly a používáme ty staré symboly ve spojení se starým mužem Vaarim. Pokaždé v symbolech najdeš jiný význam.

Takže ten stařík Vaari bude i na další obálce?
Bude, nová obálka bude poměrně temná, bude mít vzhled zimní noci. Obal od "Tervaskanto" měl velice jasné barvy a i nová obálka bude poměrně barevná. Nejen hudba, ale i naše obaly jsou velice odlišné od normálních metalových obalů. Aspoň vždycky poznáš naše album z dálky hned na první pohled.

Připravujete turné k novince?
Jo, bude hned další turné, mělo by začít v dubnu.

Doufám, že se zase podíváte do České republiky?
No, vlastně ještě nevím, nevím ani, kdy přesně bude turné začínat a končit. Ale bude to jen krátké turné, asi jen dva týdny, protože plánujeme další turné na léto, budeme hrát na různých festivalech po Evropě a v klubech. Přes léto bysme měli být na cestě asi tři týdny a ještě tenhle rok plánujeme malé turné po Německu a Velké Británii. Německo je pro nás velice dobrá země a proto se tam ještě letos chceme podívat. Předpokládám, že do České republiky se znovu podíváme v roce 2008, ale ještě nevím, kdy přesně to bude. Česká republika je pro nás taky výborné místo, rádi se sem vracíme.

Máte nějaké plány ohledně vydání živého alba?
Máme v plánu vydat DVD, chystáme se nahrávat vystoupení na folkmetalovém festivalu v Německu, kde budeme hrát jako headlineři. Aspoň tak to bylo naplánované se starou nahrávací společností, ale tam byl trošku problém se smlouvou.

Takže DVD, které se objevilo u Tervaskanto bylo teprve předkrm?
No, bylo to sice oficiální DVD, ale neměli jsme v plánu ho nahrávat a vydávat. Hráli jsme kupu lepších koncertů, které by stály za to nahrát.

Které album Korpiklaani považuješ za nejlepší, bude to nové album?
Hm, to nevím, protože ho ještě nemám dobře naposlouchané, to ti řeknu někdy později. Myslím si, že "Tervaskanto" bylo velice silné album, byla na něm řada skvělých písniček, mým osobním favoritem je písnička "Viima", to je vynikající skladba. "Tervaskanto" je to nejlepší album z těch, které jsme dosud vydali.

Pamatuješ si na první album, které sis koupil?
Jasně, to bylo "Never Say Die" od Black Sabbath, ale to už je strašně dávno.

Co máš radši, živé hraní nebo práci ve studiu?
Já nenávidím práci ve studiu. Na to se nedá víc říct, nesnáším, když musím trávit čas ve studiu (smích). Nebaví mě to tam, nezajímá mě nahrávání a snažím se vždycky ze studia co nejdřív vypadnout.

Takže máš radost z toho, když můžeš vylézt na pódium?
Přesně!

A máš ještě na pódiu trému?
Ani ne, ne. To není problém, který by se alkoholem nedal zahnat (smích).

Česká republika je přezdívána jako "země piva". Vaše skladby často oslavují tenhle nápoj. Zajímalo by mě, kterou značku piva máš rád a jestli jsi už ochutnal české pivo?
Asi jo, ale já si vážně nepamatuju, co všechno jsem už pil. Piju všechno, co mi dají na stůl a nemám problém s tím to vypít. Přejíždíme ze země do země, všude si dáme pivo a pomalu se stírají rozdíly v tom, co zrovna pijeme, ani si všechny značky nepamatuju. V autobusu vždycky najdeš různý láhve a jen si říkáme "no teda, odkud je tohle"? Na posledním turné jsme našli láhev vodky a bylo na ní napsané, že je z Chorvatska. Vůbec jsme nechápali, jak se to tam ocitlo, když jsme v Chorvatsku vůbec nebyli.

Vaše skladby jsou velice silně inspirované finským folklórem. Jsi hrdý na to, že jsi Fin?
Jasně, samozřejmě.

O Finech se říká, že nejsou příliš veselí lidé, což zrovna o vás na pódiu neplatí. Co bys označil za typickou finskou vlastnost?
Já bych neřekl, že Finové nejsou veselí, spíš vypadají stále stejně a nedají na sobě nic znát. Když budou veselí, budou vypadat takhle (Jarkko nasadí nehybný "poker face"), když budou smutní, budou vypadat takhle (a znovu ten samý výraz), stále ten samý výraz budeš mít ve tváři.

Kdybys nemohl žít ve Finsku, je nějaká jiná země, kterou by sis vybral?
O tom jsem nepřemýšlel, ale asi jedině někde, kde je o trošku tepleji než ve Finsku. Někde, kde bych mohl aspoň část roku chodit bez bot.

Kdo měl největší vliv na to, že ses začal věnovat muzice?
V době, kdy jsem začínal, měli největší vliv Geezer Butler... Steve Harris. A v dnešní době jsou to hlavně Black Sabbath, Lemmy Kilmister, to jsou lidi, ze kterých si beru inspiraci.

A na závěr bych tě chtěl požádat o tvůj vzkaz pro vaše fanoušky v České republice.
Neřeknu ti nic speciálního, jen doufám, že budete stále tak dobří, jako doposud.

Tarja Turunen na SK

24. října 2008 v 17:37 | aLeXka |  News
Tarja Turunen potvrdila neočakávanú dĺžku vystúpenia pre svojich fanúšikov na Slovensku, na ktorých sa aj podľa tohto naozaj veľmi teší.
Podľa predpokladanej (fantastickej) atmosféry, akú jej fanúšikovia vytvorili už na vystúpeniach s NIGHTWISH, bude Tarja hrať na Slovensku až 120 minút !!! Min. dĺžka koncertu je ale 90 minút, čo zaručuje vyšší podiel NIGHTWISH skladieb, ako je štandardne zvykom.
Takže, o dôvod viac na návštevu práve slovenských koncertov práve svojim fanúšikom dala Tarja osobne práve teraz !!!